Maniok jedlý anebo tapioka
dle Wikipedie
je zvláště znám v Asii., Pochází z tropické Ameriky a je zahrnován mezi klíčové okopaniny. Pěstoval se již 4000 let př. n. l Vyznačuje se velmi atraktivním látkovým složením, jak pro výživu člověka, tak i hospodářských zvířat, a to hlavně nejen díky přítomnosti škrobu, ale i množství bílkovin.] Někdy se manioku podobně jako jamům a batátům přezdívá sladké brambory.
Maniok jedlý se pěstuje zejména v tropických oblastech. V současné době v tropech takřka všech světadílů .Minimum srážek v kombinaci s písčitými nebo písčitohlinitými půdami představuje pro maniok ideální růstové podmínky
Nevýhodou těchto klimatických podmínek je problematické skladování Hlízy manioku jedlého se totiž vyznačují vysokým obsahem vody, která v kombinaci s vysokou teplotou vzduchu urychluje proces kvašení a následného hnití]
Afrika – Kapverdy, Gambie, Sierra Leone, Guinea, Ghana, Burundi, Keňa, Madagaskar, Libérie Latinská Amerika – Brazílie, Bolívie, Guyana, Dominikánská republika, Dominika Jihovýchodní Asie – Laos, Filipíny, Indonésie, Malajsie, Východní Timor
Maniok je bylina nebo keř dorůstající výšky 1 až 5 metrů
Kořenový systém tvoří pět až deset vějířovitě rozložených kořenových hlíz, které vznikly ztloustnutím adventivních kořenů. Tyto hlízy (20–100 cm dlouhé) dorůstají válcovitého nebo vřetenovitého tvaru. Mohou vážit až 2 kg. Jejich povrch je růžový až tmavě hnědý
Stonek o obvodu 2–7 cm je tvořen ztloustlými články
Listy manioku jsou dlouze řapíkaté a jejich čepele jsou hluboce dlanitě laločnaté. Počet laloků se pohybuje od tří do devíti. Zbarvení listů je velmi variabilní od žlutozelené až po červenou barvu
Barevnou variabilitou disponují kromě listů i květy, které bývají světle žluté nebo červené, bezkorunné, se zvonkovitým kalichem. Květenství, která vyrůstají v paždí listů, dosahují u samčích a samičích květů délky 10 cm.]
Plodem je asi 1,5 cm dlouhá tobolka s úzkými podélnými křídly. Ve zralosti tobolka praská a vymršťuje tak semena
Obsahuje glykosid linamarin, který je při narušení buněk pletiva hydrolyzován enzymem linamarázou na kyanovodík. K tomuto jevu dochází nejen při vaření a krájení, ale i sušení, pečení nebo kvašení hlíz
Podle obsahu linamarinu se rozlišují odrůdy hořké a sladké. Obě jsou jedlé a představují základní potravinovou složku pro více než 500 milionů lidí. Představují tak velmi cennou potravinu, zejména v Africe.
Je to hlavně škrob, který se z hlíz získává a který se používá nejen v potravinářském a kosmetickém průmyslu, ale i při výrobě lepidel[
Rovněž se využívá jako krmivo – zkrmuje se v podobě maniokové moučky hlavně prasatům, skotu, ovcím a kozám. Dále se z něj vyrábí škrobová šlichta používaná při šlichtování. Z kasavy se též připravuje i pivo a jiné alkoholické nápoje.
Rostlina se zpracovává též na tapikové perly "Tapioka je škrob získaný z kořene esculenta rostlinných druhů Manihot. Tuto prastarou surovinu údajně používali už Mayové. K dostání je ve formě moučky nebo různě velkých slisovaných kuliček. Tapiokové perly jsou zdravým zdrojem karbohydrátů s nízkým obsahem cholesterolu a bez "nezdravých" tuků. Tapioka obsahuje vápník, fosfor, draslík a hořčík. Neobsahuje lepek a může být proto součástí bezlepkové diety. " (http://www.gurmankoreni.cz/…oka)
K této rostlině se váže i brazilská legenda
Tapioka.
Jednou se v rodině brazilského kmenu Tupiu narodila bílá dívenka. Rodiče ji pojmenovali Mani. Dívenka byla krásná, plynně hovořila i začala chodit.. Domorodci se na ni chodili dívat, ale bohužel, když dovršila jeden rok náhle zemřela, aniž by trpěla a byla nemocná,
Rodiče ji pohřbili dle zvyku rodu do vnitřku svého domu a nad jejím hrobem tak dlouho plakali,, že z hrobu Mani vyrostla zelená rostlina, kterou předtím nikdy neviděli . Rostlina rychle rostla a tak se rodiče rozhodli vykopat ji z hrobu. A tam namísto kostí své dcery našli hnědé bobule barevně podobné obličejům dětí domorodců a jedna z bobulí byla bílá jako obličejík Mani.
Bobule bylo možné jíst a od té doby se staly hlavni potravinou kmenu a dnes v Brazílii se též hojně konzumují. Tvrdé bobule se nejí, ale zpracovávají na tapioko.
Existují dva druhy manioku. Sladký maniok je známý v Brazílii jako taipi, a používá se v potravinách k výživě. Obsahuje maličko jedu. Dalším druhem je hořký manioko a ten se používá pro výrobu škrobu. Vařením se získává jed z obou druhů.
z Juna Amiko 2011/2 p.17
