Vrabec, každé zrnko písku
„Ležela v prachu po straně silnice sama a opuštěná ve svém utrpení. Její rodina ji nepřijala a tato ubohá vdova šla svojí cestou do Brindabanu, kde sídlí odhadem deset tisíc žen pokročilejšího věku, bez domova a doufající najít útěchu v městě požehnaném přítomností Pána Krišny.
Velký, zhoubný nádor na jejích zádech vydával ošklivý zápach, že se k ní nikdo nepřiblížil. Plná bolesti, několik dnů bez jídla a vody, prosila Boha, aby jí dovolil zemřít.Pak se stalo něco neočekávaného. Objevil se před ní muž a řekl jí, aby šla do jednoho z pečovatelských domů Charity Paramhansa Jóganandy. „Pomohou ti“, řekl. „Ale, já nevím kde to místo je a jak se tam dostanu.“ Tleskl rukama a objevila se před ní tříkolka rikšy a zavezla ji k pečovatelskému domu, kde ubohá žena byla vykoupána a nakrmena personálem. Když viděli rakovinový nádor na zádech vzali ji do blízké nemocnice Ramakrišny na operaci a ošetření.
Po období rekonvalescence se vrátila do pečovatelského domu, kde byla pod milující pozorností personálu a znovu získala zdraví. O pár týdnů později přišla k řediteli domu a držela kopii Životopisu jogína. Ukazovala na obraz Jóganandadžího na obálce a řekla: “To je ten muž, který mne našel na kraji silnice a poslal mne sem.“
Slyšeli jsme tento příběh minulý týden, když jsme navštívili Brindabán, abychom viděli práci Veřejné nadace Charity Paramhansa Jóganandy, součást služby Ananda Sanghy v Indii. Začala v roce 2014 a pod vedením člena Anandy Manjunath Kini se nadace brzy stala modelem charitativní práce v tomto svatém městě. (Viz tento nedávný článek)
V roce 2014 Manjunath začal se šesti oddanými lidmi z oblasti Brindabanu, kteří nebyli blízcí Anandě, ale cítili se být povoláni sloužit vdovám bez domova. Tato malá skupina začala chozením od jedněch dveří k druhým, aby zjistili, jakou pomoc mohou nabídnout.
Teď v roce 2017 má Nadace Charity:
♣ osm rezidenčních pečovatelských domů s ubytováním, jídlem a láskyplnou péčí
poskytovanou zdarma 220 vdovám.
♣ distribuční střediska, kde zajišťují mléko, zeleninu denně pro 1 250 vdov a měsíčně hlavní jídlo pro dalších 4000.
♣ 90 zaměstnanců, kteří pracují v pečovatelských domech a několika malých klinikách, distribuují jídlo, přenáší nemocné do místních nemocnic a každý měsíc udělají asi 2400 návštěv doma.
To všechno jsou obdivuhodné úspěchy, ale co nás nejvíce inspirovalo, byla Jóganandova rostoucí přítomnost v těch, kdo pracují v nadaci. Většina zaměstnanců cvičí energetizační cviky a denně nyní meditují a tyto techniky naučily také vdovy, které je také dělají. Třetina personálu nyní složila sliby žáků.
Fotografie linie našich Mistrů a svámí Krijánandy jsou všude a práce se stala nyní Charitou nadace Paramhansa Jóganandy podle jména a v jeho duchu.
Během návštěvy v jednom z pečovatelských domů se na nás jedna vdova obrátila s otázkou. Čte knihu Esence Bhagavadgíty v jazyce Hindi a chtěla vědět proč Krišna nabádal Ardžunu k boji. Jak úžasné bylo s ní sdílet (přes tlumočníka) symboliku tohoto velkého Písma, tak jak ji Mistr vysvětloval.
V básni Samadhi Jógananda píše: „Vrabec, každé zrnko písku, nespadne bez mého zraku.“
Ačkoliv jsme si často nevědomi Boží milující přítomnosti v tomto světě, jeho oko je vždy pozorné a hledí pomoci těm, kdo jsou v nouzi. Požehnaní jsou ti, kdo jsou prostředníky jeho lásky a soucitu k tomu nejmenšímu z Jeho malých vrabečků.
Najasvámí Devi
The Sparrow, Each grain of Sand Devi 28.9.2017 www.jyotishanddevi.org
Vrabec, každé zrnko písku 28.9.2017
Překlad : L. Majznerová www.ananda-cr.cz