Kalendář

Kalendář slouží především k rozvržení roku pro orientaci v jeho průběhu a pro určování data. Jednotkou kalendářového členění je vždy den, každý kalendářní systém tedy stanovuje:

1.počátek (konec) dne

2.pravidelné členění roku na menší části,

3.počátek roku (Nový rok)

4.počátek letopočtu

Moderní kalendář pokládá za počátek dne půlnoc, kombinuje sedmidenní týdny a různě dlouhé měsíce, za počátek roku klade 1. leden (10 dní po zimním slunovratu) a za počátek letopočtu domnělý rok narození Ježíše Krista. Každý rok, jehož poslední dvojčíslí (nebo pokud se rovná nule, pak první dvojčíslí) je dělitelné čtyřmi, je přestupný, to jest má druhý měsíc o jeden den delší (29. únor). V této podobě byl poprvé vyhlášen papežem Řehořem XIII. roku 1582 a proto se někdy nazývá gregoriánský (Řehoř = Gregorius).Kalendářní členění roku se zakládá na počítání astronomických cyklů, které se pravidelně opakují:

•zdánlivého denního pohybu Slunce čili rotace Země kolem své osy (dny)

,•střídání fází Měsíce (týdny a měsíce)

•zdánlivého ročního pohybu Slunce čili střídání ročních období při oběhu Země kolem Slunce (roky).

Nejnápadnější z nich je ovšem denní pohyb Slunce, který používají shodně všechny známé kalendáře. Také střídání měsíčních fází lze snadno pozorovat přímo na obloze a přinejmenším novoluní a úplněk určit s přesností lepší než jednoho dne. Zejména pro zemědělský život je však důležitější roční pohyb Slunce, který se stanovuje mnohem obtížněji a jeho perioda není s periodou Měsíce soudělná. Z toho plynou nesnáze s kalendáři i množství různých kompromisních systémů.

Podle toho, kterému z hlavních cyklických pohybů dává přednost, se obvykle rozlišuje:

1.Lunární kalendář, patrně nejstarší, založený na pozorování měsíčních fází. Jeho hlavní výhoda spočívá právě v tom, že měsíční fáze je zřetelně vidět. Rozdělením měsíčního cyklu na čtvrti vznikne (přibližně) sedmidenní týden, v němž se jednotlivé dny daly přiřadit hlavním nebeským tělesům a božstvům, jak o tom dodnes svědčí např. anglické nebo latinské názvy..

2. Jiné zdůvodnění pro sedmidenní týden podává Bible (Gn 1). Den v lunárním kalendáři začíná obvykle večer (za soumraku) a protože 12 měsíčních cyklů je jen asi 354 dnů, vkládá se čas od času jeden přestupný měsíc, aby rozdíl mezi kalendářem a roční dobou nebyl příliš nápadný. Krajním příkladem je islámský kalendář, který na sluneční rok úplně resignoval a každých asi 32 let se o rok „předběhne“, ovšem stopy lunárního kalendáře se zachovaly i jinde

.3.Vyspělejší zemědělské kultury potřebují přesnější celoroční plánování a užívají sluneční čili solární kalendář, jehož základem je tropický rok, doba oběhu Země okolo Slunce (365,25 dne). Rok se dělí na čtyři roční období, oddělená rovnodennostmi a slunovraty, jejichž přesné určení však už vyžaduje jisté znalosti. Den začínal obvykle na úsvitu a jednou za čtyři roky se vkládal přestupný den. Čistě sluneční kalendář však není praktický a téměř vždy se kombinuje s prvky kalendáře měsíčního.

4.Tak vzniká smíšený, lunisolární kalendář. Základem je sluneční rok, je však rozdělen na kalendářní měsíce, které bývají různě dlouhé a mají se skutečným oběhem Měsíce málo společného. Jiné řešení spočívá v tom, že se 11 dnů na konci roku do žádného měsíce nepočítá. Nezávisle na ročním a měsíčním cyklu probíhá cyklus týdnů, další prvek, pocházející z lunárního kalendáře.Do kategorie lunisolárních kalendářů patří současný občanský čili gregoriánský kalendář, jeho předchůdce juliánský kalendář i staré kalendáře čínský, egyptský, Indický, makedonský, perský, japonský a do jisté míry i židovský kalendář.

Přesný počátek roku a letopočet nabývají na významu ve vyspělejších civilizacích s kněžskou či písařskou vrstvou, kde se vedou záznamy a účty, platí daně a podobně. Počátkem roku bývaly buď jarní svátky (snad hlavně u pastevců), anebo dožínky, slavnost ukončení sklizně a poděkování za úrodu. Odtud pochází i dnešní začátek školního roku, kdežto náš začátek občanského roku je o 4 měsíce odložen a původně znamenal lhůtu pro zaplacení daní.

Letopočet se ve starých říších počítal od nastoupení současného panovníka na trůn (jako dodnes v Japonsku), ale ještě ve starém Římě se roky nečíslovaly, nýbrž jmenovaly podle konsulů. Mezi nejstarší letopočty patří počítání Olympiád (od 776 př. n. l.) a letopočet ab urbe condita, „od založení města“ Říma (753 př. n. l.).

Křesťanský letopočet od narození Krista, který se dnes všeobecně užívá, vypočetl jinak málo známý mnich Dionysius Exiguus kolem roku 500, prosadil se však až od 9. století a papežská kancelář jej začala užívat až po roce 1000. Přesné datum narození Kristova sice není známo, velmi pravděpodobně to však bylo o čtyři až sedm let dříve. Islámský letopočet (Mohamedův útěk z Mekky do Mediny, hidžra, 622) vznikl v 7. století, židovský letopočet „od stvoření světa“ výpočtem z údajů v Bibli až ve středověku.

Rok se původně členil svátky a slavnostmi, takže kalendář úzce souvisel s náboženstvím a byl vždy konzervativní: gregoriánskou reformu kalendáře z roku 1582 přijala Velká Británie až o dvě století později a Rusko teprve po revoluci 1918. Základem současných kalendářů je pravidelné členění roku na měsíce a týdny, přes něž se překládají „pohyblivé svátky“ (Velikonoce, Svatodušní svátky, Roš ha-šana, ramadán a pod.), tradičně odvozované od Měsíce, ale v křesťanském i židovském kalendáři zároveň synchronizované se slunečním rokem.

Tradiční kalendářní systémy jsou tedy poměrně složité a od 18. století se objevují pokusy o zásadní racionalizaci a zjednodušení kalendáře. Různé návrhy na racionální reformu kalendáře mají společné jádro a chtějí dosáhnout hlavně následující:

•aby Nový rok připadal vždy na stejný den v týdnu a kalendářové schéma týdnů tak bylo každý rok stejné

;•aby se délka měsíců určovala jednodušším pravidlem

;•aby všechna čtvrtletí byla stejně dlouhá

.Obvykle se navrhuje, aby se na konci roku zařazoval jeden den (v přestupném roce dva), který by nebyl součástí týdne ani měsíce. Zbývající počet 364 je dělitelný sedmi, takže rok může souhlasit s cyklem týdnů, a v každém čtvrtletí by pak byl jeden měsíc o 31 dnech, ostatní o 30 dnech. Jiný, radikálnější systém počítal se 13 stejnými měsíci po 28 dnech a jedním nebo dvěma "přestupnými dny

Ač se takové návrhy pravidelně znovu objevují nakonec vždy převládl až nečekaný konzervatismus a z reformy nic nebylo.

dle wikipedie - Internet