Advent, lidové zvyky
z internetu http://evinatelier.cz/
Adventní věnec
se zpravidla vyrábí z nejrůznějších přírodních materiálů.
Jehličnany symbolizují nesmrtelnost a trnovou korunu.
Cesmína symbolizuje sílu a uzdravení.
Vavřín symbolizuje vítězství a osvobození.
Ani ozdoby nejsou na věnci položené jen tak, i ony mají svůj význam.
Šišky představují nový život a vzkříšení.
Svíčky
1. – Zapaluje se první adventní – železnou – neděli. Svíčka se jmenuje Naděje.
2. – Zapaluje se druhou adventní – bronzovou – neděli. Svíčka se jmenuje Mír.
3. – Zapaluje se třetí adventní – stříbrnou – neděli. Svíčka se jmenuje Přátelství a měla by být růžová.
4. – Zapaluje se čtvrtou adventní – zlatou – neděli. Svíčka se jmenuje Láska.
Někde dávají svíček pět.
5. – Zapaluje se na Štědrý den po západu slunce. Je bílá a zasvěcená Kristu.
Kruhový tvar věnce představuje věčnost Boha, nesmrtelnost duše a životní koloběh. Kruh je také přirovnáván ke slunci.
Barva na věnci by měla převládat fialová, a to z důvodu přirovnání ke kněžskému rouchu. Tato barva se v minulosti v zimě špatně sháněla a tak byla postupem času nahrazena červenou.
Barbora (4. 12.)
Svátkem Barbory začíná celý sled adventních obchůzek. Všechny obchůzkové postavy měly dvojí roli, trestat i obdarovat podle zásluh. I něžné Barborky, bíle oblečené dívky s vlasy rozčesanými jako závoj přes obličej, na hlavě nesoucí zelený věneček jako symbol panenství, nosily v jedné ruce košík s pamlsky a ve druhé březovou metličku. Chodily v předvečer svého svátku.
Bylo zvykem v Česku opatřit si v předvečer svátku sv. Barbory větvičku a do Štědrého dne se o ni pečlivě starat, aby když rozkvete, věštila, že se dívka do roka vdá. Čarovat však mohly i vdané ženy, děti a muži. Na kousek papíru napsaly své přání. Kolik přání, tolik větviček. Přání se složilo, aby ho nikdo nečetl, až na Štědrý den a jen to z rozkvetlé větvičky. Všechna ostatní se pak spálila. V domácnostech se začalo uklízet. Uklízení však mělo smysl. Lidé věřili, že přes špínu a prach se k nim mohou dostat špatné síly, tenkrát i nemoc byla poslem zla.
Mikuláš (6. 12.)
Legenda o štědrém biskupu Mikuláši je známa po celém světě. U nás chodí Mikuláš navštěvovat děti v předvečer svého svátku, tedy o vigiliích. Majestátní vysoký muž s bílým plnovousem opírající se o pozlacenou berlu, hlavu pokrytou vysokou biskupskou mitrou, na ornátu velký kříž. Provází ho bělostný anděl a celá tlupa rozpustilých chlupatých čertů, chřestících řetězy a vyzvánějících plechovými kravskými zvonci.
Ambrož (7. 12.)
Brzy po Mikuláši pobíhal po vesnici prapodivný Ambrož. Byl v bílé haleně, přes obličej roušku z řídkého plátna a na hlavě vysokou kuželovitou černou čepici. Honil zlobivé kluky a vyplácel je březovou metlou, kterou si předtím olepil papírem, aby lépe „dosedla“. V kapsáři měl ale také nějaké oříšky a křížaly pro ty hodnější.
Lucie (13. 12.)
Lucie noci upije… Platilo v dobách juliánského kalendáře. V roce 1582 provedl papež Řehoř XIII. opravu nepřesností nastřádaných po staletí. Po něm se novému kalendáři začalo říkat řehořský neboli gregoriánský. V Čechách byl nový kalendář přijat v roce 1584. Tak se svátek Lucie přesunul z období zimního slunovratu, kdy se k nám nenápadně vrací sluníčko, do doby dlouhé tmy. Přesto zůstala v představách lidí svatá Lucie nositelkou světla, jenom k původnímu přísloví přidali dovětek: … ale dne nepřidá.
V českých zemích chodívaly Lucky – ženy v bílém, na obličeji zobákovitou škrabošku z plátna či papíru nebo obličej natřený sádlem či vodou a napudrovaný moukou. V jedné ruce nesly husí křídlo zvané kosinka, ve druhé dřevěný, v krvi omočený nůž. Procházely mlčky stavením, kosinkou symbolicky ometly všechny kouty od všeho nečistého a zlého a mlčky a tajuplně odešly.
převzato a více včetně obrázků na http://evinatelier.cz/?page_id=405 -- Eva Pánková
