Zloději štěstí Zloději štěstí

Zloději štěstí


 Najasvámí Devi.



Universita v Yale nabídla nedávno kurz, který, jak se ukázalo, je nejpopulárnější 
z těch, které se tam konaly. Téma bylo „Štěstí“. Proč tak velký zájem? Jeden student řekl, „Mnoho z nás je úzkostných, stresovaných, nešťastných a otupělých.“ 
Bohužel, toto tvrzení není omezeno jen na studenty z university v Yale.
Složitost a zrychlení životního tempa, stupňující se soutěživost a rostoucí lidská izolovanost nás okrádají o mír mysli. Výsledkem je, že lidé  zoufale hledají nejvíc prchavou kvalitu života: štěstí. 

Paramhansa Jógananda psal o tom, co nazval „zloději štěstí“ - vzorce chování, které kradou naši radost. Podívejme se na pár těchto „zlodějů“ a jak můžeme postavit „Stráž duše“, abychom je zahnali.

Zloděj číslo 1: Negativní zvyky. Když opakovaně vyjadřujeme kvality jako zlost, sobeckost, lenost, budou pevně připojeny do našeho mozku. Čím déle je jim dovoleno být v mozku bez kontroly, tím hlouběji se zakoření. Přesto se můžeme obrátit na naši Stráž duše „Zbavení se špatných zvyků“, aby proti nim zasáhla energicky a silou vůle pomocí protikladů: laskavostí, velkorysostí a dynamickou aktivitou. Začneme budovat nové nervové dráhy, které nám umožní radostnější život. 

Zloděj číslo 2: Mluvit o druhých negativně. Vše a každý v tomto světě je směsí dobrých a špatných vlastností. To je povaha duality. Když zjistíš, že máš sklon pravidelně říkat o druhých co je na nich špatného, uvědom si, že tím zmenšuješ své vlastní štěstí. Přivolej Stráž duše „Ve všem vidět ušlechtilost“ a začni mluvit o tom, co je na nich správného. Uvidíš posun svého pohledu. Jako paprsek světla ozařující tvou mysl, který přinese pocit svobody a radosti. 

Zloděj číslo 3: Znepokojovat se. Když jsi často ve stavu strachu, co by se v budoucnu mohlo stát, přivolej Stráž duše „Nastavení míru v mysli“.
Paramhansa Jógananda napsal: Štěstí přijde ne tím, že si ho bezmocně přeješ, ale tím, že o něm přemýšlíš a prožíváš ho za všech okolností. Nezáleží na tom, co děláš, udržuj spodní proud štěstí, proudící pod písky myšlenek a skalnatou půdou starostí.

Budu končit pravdivým příběhem, který nám vyprávěl náš drahý přítel v Indii. 
On a jeho rodina jsou přímými žáky velké světice Anandamayi Ma, která často bývala u nich doma. Jednou, když mu bylo šestnáct let, dostal úplavici. Jeho stav se zhoršoval a nakonec byl hospitalizován. Nic z toho, co zdravotnický personál dělal, nepomáhalo; jeho bolest a slabost se denně zvyšovaly. Konečně mu i jeho rodině lékaři řekli, že už není způsob jak by mu mohli pomoci a že nemoc nepřežije.

Náš přítel ležel v posteli, příliš slabý na to, aby se mohl hýbat, přemožen bolestí a slzy mu tekly po tváři. V té chvíli vstoupila do nemocničního pokoje Anandamayi Ma.„Synu“, řekla, „nemohu ti pomoci, když budeš tak nešťastný. Musíš přestat plakat a usmát se na mne.“  Chabě odpověděl: „Ma, jak se mohu teď usmát?“ „Zkus to“, řekla mu. 
Zbývajícími chabými silami se zvedl, přinutil se přestat plakat a mdle se na ni usmál. Ona  hned začala třít jeho tělo svýma rukama a on pocítil energii a uzdravující proud v sobě. K úžasu všech se po několika dnech zcela uzdravil.

Abychom k sobě přitáhli božskou milost, která je zdrojem opravdového, trvalého štěstí, musíme sami přispět svým dílem. Najdi sílu natahovat ruku po štěstí a Bůh udělá zbytek. Pak zloději štěstí uprchnou a už se nikdy nevrátí. 

V radosti,  Najasvámí Devi - z blogu 16.2.2018 přeložila L.M.