Zrcadlo

Daleko od hlavního města Seulu žil v horách chudý dřevař. Měl jediného syna, a když ovdověl a syn dorostl, přál si, aby se oženil.

Syn, který svého otce velmi miloval, uposlechl jeho rady a neprohloupil. Otec mu našel nevěstu opravdu hodnou. I žili všichni tři i při své chudobě docela šťastně.

Pak přišel čas, kdy starý otec zemřel k žalosti mladých manželů, a jeho zdárný syn vykonával za jeho duši obřady a modlitby u domácího oltáře, jak předepisuje Korejcům jejich víra.

Po čase musel mladý manžel do hlavního města za nějakou neodkladnou záležitostí. Když tak chodil městě, zastavil se u vetešnického krámu. Jeho pozornost upoutala černá lakovaná skříňka. Byla kulatá a ukrývala leštěné kovové zrcadlo. Mladý muž neviděl nikdy předtím zrcadlo, nevěděl k čemu slouží. Byl z kraje tak chudého a zapadlého a nikdo z jeho sousedů zrcadlo neměl. Když pohlédl do jeho lesklé plochy, dech se mu zatajil. Díval se tam na něho zemřelý otec, ale ne tak sešlý nemocí, jako byl před smrtí, ale mladý a plný síly. Myslil si, že se jeho duše vtělila do této skříňky. Neměl tušení, že je svému zemřelému otci tak podobný.

Mladý muž rozradovaně zavřel rychle skříňku a neprozradil kramáři nic o svém objevu. Koupil skříňku a odnesl ji domů. ani manželce se nesvěřil, ale když byl sám, otevíral potají skříňku, aby si s duší svého otce povyprávěl , aby mu svěřoval své radosti a starosti.

Po nějakém čase jeho žena přece jenom přišla na jeho tajné počínání a jednou, když odešel, skříňku otevřela. Ani ona neviděla nikdy v životě zrcadlo. Uzřela v jeho lesklé ploše obličej mladé hezké ženy. Ale nepoznala se, Byla zprvu překvapená a pak jata žárlivostí, neboť ta krásná žena ve skřínce nemohl být nikdo jiný než milenka, kterou její muž tajně ukryl a s níž se vždy potají bavíval .

Nic svému muži neřekla, ale sousedům s pláčem vyprávěla, co objevila. Byla z toho celá řada žárlivých výbuchů a hádek, pláče a nářků. Sousedé, aby rozvaděné manžele usmířili, šli na radu do blízkého ženského kláštera a prosili představenou, aby manžele vyslechla a rozsoudila.

Se skříňkou a zrcadlem šli manželé v průvodu sousedů do kláštera. Představená kláštera, buddhistická jeptiška, vyslechla pozorně žalobu nešťastné ženy a obhajobu manželovu, který tvrdil, že žádnou milenku nemá a byl své ženě vždy věrný. Pak otevřela představená skřínku a pohlédla do zrcadla.

Uviděla v něm svůj starý vrásčitý obličej a svou dohola ostříhanou hlavu, jaké mívají korejské jeptišky. Usmála se a řekla: „Tvůj muž opravdu ukrývá v této skřínce svou tajnou milenku. Ta se mi ale právě svěřila, že nechce být příčinou vašeho rozvodu a že nechce kalit vaše manželské štěstí a že vstupuje ke mně do kláštera jako jeptiška!“

Poslala pak usmířené manžele domů a zrcadlo si ponechala,

Z knihy Pohádky slunného východu od Joe Hlouchy, vydala Pragma