O pírkách

Moje babička Aanakasaa měla vždycky po ruce ptačí křídlo. Čistila jím zem. Často jsem jí viděl jak zametá před domem. Když byla hotova, beze slova zvedla křídlo k nebi.Na otázku, co to dělá, odpovídala pořád stejně: "Čistila jsem zem. Aby tě dobře přijala, až po ní budeš kráčet." Pomyslel jsem si: "No tohle! Ona vážně čistí zem ptačím křídlem, aby se mi dobře chodilo?"

 

    To byl ale jen začátek.  Potom ti křídlo vzala, přiložila  ho k ústům  a foukla mým směrem. Potom řekla: "To proto, aby se tvá energie změnila"  A skutečně pokaždé jsem cítil, jak do mně ten závan vzduchu proniká a něco se ve mně mění. Ke svému údivu jsem si mnohem lépe uvědomoval sám sebe. Moje energie se doopravdy změnila a všechno náhle vypadalo jinak, vždy podle toho, jakou silou babička do křídla foukla. Někdy to  udělala opatrně a jemně, někdy silně a prudce, záleželo na tom, v jakém rozpoložení jsem k ní přišel - buď mi chyběla vnitřní rovnováha, nebo jsem potřeboval vzpruhu.

 

    Babička také říkávala: "Když roztáhneš křídla, jako by ses chystal plachtit vzduchem." Měla přitom roztažené paže a  v ruce držela jedno  malinké pírko. Bůhví proč jsem měl ale přesto pocit, že by skutečně dokázala plachtit. Potom obvykle dodala: "Létat se nenaučíme nikdy, ale můžeme plachtit jako orel a poznat svoji vnitřní nerozměrnost." A po kratší odmlce pokračovala" "Na světě existuje mnoho dlouhých vzdáleností, ale ta nejdelší je  mezi  rozumem a srdcem, Dokud ji nepřekonáš , nikdy jako orel plachtit nebudeš a svou vnitřní nezměnost také nepoznáš,"

 

    Plachtit neznamená ztratit dotyk se zemí  a vznést se do vzduchu, Znamená  to rozšířit si své obzory a lépe se poznat. Znamená to rozevřít křídla a nechat se unášet. Vlastní silou vzlétnout nemůžeš, ale můžeš se svěřit  sám sobě a dovolit životu, aby tě  vynesl do neznámých výšin tvého vědomí  a posunul tě na vyšší rovinu tvé vnitřní skutečnosti. Čím větší sebejistotu získáš , tím lépe můžeš plachtit na křídlech svého ducha. Stačí k tomu jediné pírko. A zkus si představit , jak krásně by jsi dokázal plachtit, kdyby jsi mohl využít celé křídlo.

 

   Jednou jsme s manželkou podnikli dlouhý výlet, Zničehonic se mnou zacloumala a řekla" "Podívej!" Podíval jsem se a užasl" několik metrů od nás seděl nádherný, hnědo-černý mořský orel.Obdivně jsme ho pozorovali a šeptali při tom" "Děkujeme ti, děkujeme, že jsi nás přijaly." Pak jsem mu začal  vyprávět : O svém životě, o své ženě, o rodině , o stařešinech. Odpověděl mi: "Určitě víš, že když mluvíš se zvířaty, vždycky ti odpoví." Když náš rozhovor skončil, rozevřel křídla, odrazil se a vznesl se. Nic víc. Udělal to, protože dokázal vnímat vzdušný proud. Bez citu pro vzdušný proud by býval musel křídly zamáchat, aby vzduch sám rozproudi.,On ale jednoduše odklouzal pryč, lehce a bez námahy. Nechal se unášet, neboˇvěřil a zároveň  věděl, že ho vzduch ponese. A právě tohle je plachtění.

 

    Když ti někdo daruje pírko, něco důležitého ti sděluje: "Poznej sám sebe! Svěř se sám sobě. Uvědom si svou sílu a krásu! Plachti!" Dává Ti to pírko, protože poznal, jaké schopnosti v tobě dřímají Podle toho ti daruje pírko sokolí nebo pírko husy sněžní. Pírka se nikdy nedávají jen tak. Nejprve musíš rozpoznat potenciál dotyčného člověka a teprve pak mu pírko daruješ, abys mu pomohl potenciál rozvinout, Sebepoznání vede k sebeúctě, Ze sebeúcty pak člověk načerpá potřebnou energii, aby se mohl nechat unášet svou vlastní silou, tak jako se mohutný orel nechává unášet vzduchem.    

kapitola Dary života z knihy Roztavte led v srdcích - Výzva k duchovní změně klimatu