Oblak a duna
je známo, že oblaka vedou čílý, zároveň však krátký život, píše Bruno
Ferrero a tady je další příběh:
Mladý oblak se zrodil v mocné bouři nad Středozemním mořem. Nestačil
tam však ani vyrůst, silný vítr zahnal všechna oblaka k Africe.
Jakmile dospěla k pevnině, změnilo se klima, na obloze štědře zářilo
Slunce dole se rozprostíraly zlatavé písčiny saharské pouště. Vítr hnal oblaka
dál k jižním lesům, protože v poušti skoro nikdy neprší.
I mladým oblakům se však stává totéž co mladým lidem, náš oblak se
odhodlal odtrhnout od rodičů a starších kamarádů, aby mohl poznávat
svět.
„Co to děláš?“ protestoval vítr. „Poušť je pořád stejná, Vrať se do útvaru,
míříme do nitra Afriky, kde jsou krásné hory a stromy!!
Mladý oblak byl však odjakživa vzpurný a neuposlechl, ponenáhlu se
snášel níž, až se mu podařilo plachtit v mírném, šlechetném vánku nad
zlatistými písčinami. Po delším putování si všiml, že jedna duna se na něj
usmívá.
Viděl, že i ona je mladá, čerstvě utvořená větrem, který právě dofoukal.
okamžitě se zamiloval do jejich zlatých vlasů,
“Dobrý den.“ Řekl „Jak se tam dole žije?“
Jsem tu ve společnost ostatních dun, slunce, větru a karavan, které tudy
občas putují. Někdy bývá dost horko, ale dá se to vydržet. A jak se
žije tam nahoře?
„I tady je vítr a slunce, ale mám tu výhodu, že mohu plout po obloze a
poznat hodně věcí.
„Můj život je krátký. ,“ řekla duna. „Až se vrátí vítr z lesů, tak zmizím.“
„A proto jsi smutná? „připadá mi, že nejsem k ničemu.“
„I já to cítím. Jakmile přivane další vítr, odpluji na jih a proměním se v déšť,
takový je ovšem můj osud-
Duna na chvíli zaváhala, ale nakonec řekla“ Víš, že tady v poušti říkáme
dešti Ráj?“
„Nevěděl jsem, že bych se mohl změnit v něco tak významného.“ Nadchl
se oblak.
„Slyšela jsem všelijaké zvěsti. Které o tom vyprávějí staré duny, Říkají, že
po dešti obrosteme trávou a květy. Já to ale nikdy nezažiju, protože
v poušti prší velmi zřídka.“
Teď zase zaváhal oblak. Ale hned nato se zase zeširoka usmál“Jestli
Chceš, mohu tě pokrýt deštem. Přestože jsem tu jenom krátce, už jsem se do
Tebe zamiloval a chtěl bych tu zůstat navždycky.“
„I já jsem tě začala milovat, hned jak jsem Tě poprvé uviděla na obloze.“
Řekla duna, ale jestli proměníš své krásné bílé vlasy v déšt, nakonec
Zemřeš.
„Láska nikdy neumírá.“ Odpověděl oblak, „Proměňuje se a já Ti ukáži
Ráj.“
A začal dunu laskat drobnými kapkami, zůstali spolu hodně dlouho, až se
Objevila duha.
Nazítří se malá duna skvěla květinami. A další oblaky, které mířily do
Afriky, se domnívaly, že už tam je kus těch lesů, k nimiž pluly a rozpršely
se na ni. Za dvacet let se duna změnila v oázu, která osvěžovala pocestné
stínem svých stromů-
A to všechno proto,že jeden zamilovaný oblak nebál obětovat svůj život
Pro lásku.
Boží znamení
Isabela vyprávěla tento příběh:
„ Jeden negramotnýArab se každý večer modlil tak vroucně, že si ho dal
zavolat bohatý vůdce karavana a řekl mu
„Proč se modlíš s tak hlubokou vírou? Jak víš, že Bůh existuje, když neumíš
ani číst?“
„Já umím číst, pane. Čtu všechno, co píše velký nebeský Otec.“
„Jak to?“
prostý sluha se dal do vysvětlování“když dostanete dopis od někoho
vzdáleného, jak poznáte kdo jej psal
„Podle písma“
„Když dostanete šperk,. Jak víte kdo jej udělal?
Podle zlatníkovy značky.“
„Když uslyšíte, že kolem stanu chodí nějaké zvíře, jak poznáte,
jestli to byla ovce, kůň nebo vůl?
Podle stop,“ odpověděl vůdce, překvapený tímto vyznáním.
Starý věřící jej vyzval, aby s ním vyšel ze stanu a ukázal k nebi
To, co je napsáno tam nahoře, pane, tahle pouštˇdole, nic z toho
nemohlo být narýsováno nebo napsáno lidskýma rukama.
