Šroubek vroubek

    Byl jednou jeden šroubek a tomu všichni v dílně říkali  Šroubek Vroubek.   

   Šroubek Vroubek ležel na polici spolu s kleštěmi, šroubovákem, vrtákem a dalšími kamarády.  Byla noc, všude tma a ticho. Přes den, když s nimi pracoval tatínek, to jim bylo hej.  To se jim všem  moc  líbilo. Ale v noci, když všichni usnuli,  trochu se nudili. Šroubek  Vroubek byl malý veselý kovový klouček. Zrovna  přemýšlel, čím by ostatní  nářadí trochu pobavil, jakou pěknou zábavu by vymyslel, když tu slyší tiché naříkání a  vzlykání. 

   ,,Co to je?" pomyslel si. A kutálel se po dlouhé polici až na její kraj  ke zdi, zastavil se a poslouchal.

,,Ácichách, joujoujou áchichách, ách!"  ozvalo se ze  zdi.

Na háku tam visela velká  pila, kroutila  se a naříkala ,,Co se ti stalo?" ptá se Vroubek.

,,Ále, bolí mne zuby", vzlykla pila. ,,Co mám dělat? Au- já nešťastná... , co když mi zuby vypadají?" znovu se rozplakala. A to už se na okraj police nahrnuli všichni ostatní.

,,My ti pomůžeme",  řekl Šroubek Vroubek, ,,žádné strachy."

,,No jasně", zaklapaly kleště, ,,já ti ty zuby rovnou vytrhám!"

,,To tak", zbledla pila, ,, pak už budu úplně k ničemu."

,,To chce nabrousit", zabručel pilník, ,,jsi úplně tupá."

,,Jak myslíš",  povzdychla si pila. ,, Zkusit se to může," zaskřípal  vrták.

A tak se pila vyvlékla z háku, seskočila a polici, pak na zem. 

    Pilník šupnul za ní a pustil se do práce. Ale ouvej. Nešlo to. ,,Bez tatínkových rukou prostě sám nic nezmůžu," řek. pilník. ,, Jsi nešika!" vykřikly kleště. ,,A co ty? Co jsi ty? Také samy nic neumíte!" skočil pilník zpátky nahoru  na polici.

A začali se hádat, křičeli jeden přes druhého a do toho naříkala pila. Byl to takový rámus, že se otřásala celá police. ,,Co se to děje v té mojí dílně?" probudil se tatínek. ,,Už je skoro ráno, stejně nemůžu nějak spát, půjdu se tam podívat" vylezl tatínek z postele, oblékl se a šel ven. Otevřel vrata do dílny a vidí, že na zemi leží pila. ,,Asi jsem ji nějak špatně pověsil", řekl si tatínek a zdvihl pilu ze země, aby jí dal zpátky na zeď. Jen tak jí přejelo opatrně prstem po zoubkách. ,,A jéje, holka, ty jsi tupá a máš nějaké zarezlé zuby. A to jsem chtěl ráno uříznout uschlou větev na jabloni. Ale co, spát už stejně nepůjdu, tak tě musím napravit."  

    Vzal z police pilník, každý zoubek krásně obrousil a vyleštil na brusce až se celá pila leskla. Tatínek ji pověsil na zeď, zavřel vrata a šel domů. Pila se na zdi radostně rozesmála a široce se zazubila na ostatní nářadí.

,,Jupí! Už mne zuby nebolí",  ,,To je štěstí, že máme tak šikovného tatínka", zavýskla  si pila.

    Šroubek Vroubek se radostí roztočil do kola a ostatní nářadí - pilník, kleště, vrták i malé kladívko hned zapomněli na to, že se málem pohádali. A všichni byli spokojeni, že to tak dobře dopadlo. A pila - protože umí nejen řezat, ale i hrát - jim všem zahrála krásnou písničku. Ale to už bylo ráno a všechny nástroje ležely na polici, jakoby se vůbec nic nestalo.

převzata z knihy Pohádky ze školky, Alena Bláhová str. 18.