Kouzelná vánoční pohádka
Paolo Coelho
o snech, které se nakonec splní, i když ne vždycky tak, jak očekáváme.
Podle jedné staré legendy se před mnoha staletími v překrásných libanonských hájích narodily tři cedry. Cedry jak známo rostou neuvěřitelně pomalu. Měly proto celé stovky let na přemýšlení o životě a smrti, o člověku a o přírodě.
Staly se svědky ohromného počtu událostí na zemi. Panovníci přicházeli a odcházeli, vznikaly a zanikaly celé říše, lidé nesčíslněkrát prolévali krev na bojištích. Viděly lásku i nenávist, bohatství i bídu. Sledovaly karavany obchodníků i osamělé poutníky. Pamatovaly, kolikrát se změnila lidská řeč i to, jak lidé vymysleli abecedu.
Mluvily spolu jen velmi vzácně, neboť dávaly přednost pozorování a přemýšlení, jednou však se daly do řeči o svojí budoucnosti.
– Už mnohé jsem viděl za ta léta, – prohlásil první cedr. – Jenom moc má sílu, proto bych se rád změnil v trůn, na který by usedal ten nejsilnější panovník na světě.
– Zdá se mi, – povzdechl si druhý cedr, – že to hlavní na světě je dobro, chtěl bych se proto stát nástrojem, který dokáže zlo proměňovat v dobro.
– Já jsem přesvědčen, že hlavní jsou víra a duše, – zašuměl třetí cedr. – Chtěl bych proto, aby se lidé při pohledu na mě naplnili nadějí a vírou.
Desetiletí míjela desetiletí, až jednoho dne se v háji objevili dřevorubci. Porazili tři cedry, odvezli do dílny a rozřezali.
Každý z cedrů si snil o tom svém, jenomže skutečnost se jen vzácně shoduje s očekáváním.
První z cedrů se stal obyčejným chlévem pro dobytek. Ze zbytků pak tovaryš vyrobil prosté jesle. Z druhého cedru vyrobili hrubý selský stůl. Dřevo z třetího cedru hned nepotřebovali a hodili ho do skladu.
Všechny tři cedry si zklamaně povzdechly: «Jaká škoda, že lidé nenašli pro naše nádherné dřevo důstojnější uplatnění…»
Léta plynula a jedné noci jakási manželská dvojice bez střechy nad hlavou přišla na nocleh zrovna do chléva, postaveného ze dřeva prvního cedru. Žena byla na rozsypání a té noci porodila chlapce. Položili ho na seno do jeslí. V ten okamžik si první cedr uvědomil, že jeho sen se uskutečnil. Stal se oporou pro největšího ze všech vladařů na zemi.
Za několik let poté usedli za stůl vyrobený ze dřeva druhého cedru učitel a jeho dvanáct žáků. Učitel pronesl před večeří několik slov a druhý cedr pochopil, že se stal oporou nejenom pro pohár vína a mísu s chlebem, ale také spojení Člověka s Bohem.
Následujícího dne byl ze dřeva třetího cedru stlučen kříž a k němu byl hřeby přibit polomrtvý člověk. Cedr se zhrozil svého údělu a začal plakat nad osudem svým i osudem člověka, kterého k němu přibili. Neuplynuly však ani tři dny a ten člověk se stal Světlem světa a kříž se proměnil z mučícího nástroje v symbol víry.
Tak se naplnil osud tří libanonských cedrů. Jak už to často se sny bývá, vyplnily se docela jinak, než bychom si byli dokázali představit.
dle internetu
