Pohádka o vodníkovi a dřevěné mašince
MILAN HLOUŠEK
I. díl .... záchrana kapříků
Daleko v pohádkové říší, kam nevedou žádné cesty , jen staré kolejnice ze dřeva, se dnešního rána stalo něco pozoruhodného, Z rybníka u staré vrby začala mizet voda. Najednou jako když někdo vytáhne špunt z vany.
Vodník Rybáček, který seděl na břehu a rozčesával radost si toho všiml jako první. Leknutím vyskočil a zoufale pobíhal kolem vody.
"Šmankote, co se to děje? Vodičko, kam utíkáš? Kam se ztrácíš? " držel se za hlavu zelený panáček.
Chvíli beznadějně poskakoval, až ho napadlo prozkoumat dno rybníka, jestli není náhodou děravé. Hupsnul pod hadinu a chvatně propátraval bahnitou podlahu vodního království. Jenomže nic nenašel. A přece se voda neustále vsakovala.
Takové nadělení. Co jen budeme dělat? Rybičky moje milované, vždyť o vás všecičky přijdu," smutnil se při představě že by se voda z rybníka dočista ztratila.
Nenadálá pohroma vylekala nejen vodníka , ale i další obyvatele vodního městečka. Kachní rodinka nechápavě přešlapovala v puškvorci a vážky divoce kroužily nad rozkvetlými blatouchy.
Kapři neměli slov. Jen kulili své velké oči a otírali se vodníkovi o nohavice o nohavice jako toulavé kočky.
"Co s námi jenom bude?" četl z jejich pohledů vodní mužíček.
Nebyla by o však pohádka, aby neměla dobrého konce A nebyla by to ta správná železničářská pohádka, aby se ní nemihla ani jediný vlak.
Tak tedy ve chvíli , kdy se v mělké kaluži smutně plácalo asi tisíc přenádherných šupináčů , přidrkotala po kolejích dubová mašinka.
"Húúú! Húúú! Vidím, že jedu právě v čas . Přišli jste o vodu, stejně jako rybníček z podlesí. Nebojte se , pane vodníku, zachráním vaše kapříky, " zafuněla lokomotiva a zmizela v hustém dýmu.
BRZY se znovu objevila. Táhla za sebou dlouhý nákladní vagon, z nějž cákala voda. Za ní po kolejích uháněl zástup šlapacích drezín.
Hastrman se nepřestával divit Zíral s otevřenou pusou a ani v tom nejbláznivějším vodnickém snu by ho nenapadlo, že mu přispěchá na pomoc armáda trpaslíků v čele s vyřezávanou mašinkou.
"Odkud se všichni berete?" ptal se Rybáček, zatímco vlaková souprava zastavila a lokomotiva vyfoukla horkou páru.
"Húúú, jsou to permoníci z hor, Také u nich zmizela voda z rašelinišť a jezírek. V nížinách teď pomáhají tam, kde se voda ztrácí.
"A proč se tak děje?"
"Může za to obří had z hlubin země, jenž se po sto letech probudil. A jelikož je po tak dlouhém spánku žíznivý, vysává studny, potoky i malé pramínky. Vidět ho ale není. Provrtává se zemí, a jakmile ucítí vodu , vysaje ji do poslední kapky." pravila lokomotiva.
Rybáček poslouchal a při tom sledoval jak z drezín vyskakují trpaslíci, řadí se do zástupů a spěchají ke kapříkům. Malýma ručkama je loví z bahna a hnedle předávají dál. Ryby tak putují z náruče do náruče až do vagonu s vodou Šlo to rychle jako na běžícím pásu.
Kapři v nádrži vesele rejdili a vodníček se radoval, že o ně nepřijde.
"Kde ale najdeme nové útočiště, když had vypije každé jezírko i řeku?" staral se hastrman.
"Asi budeme muset odjet hodně daleko, kam se had zatím nedostal." prorokovala mašinka.
Jakmile trpaslíci vysvobodili posledního šupináče, lokomotiva hlasitým húúú ohlásila odjezd
Rybáček děkoval pomocníkům a ještě dlouho jim mával na rozloučenou. Byl rád, že jsou jeho ryby v pořádku, trápil se však že musí dát sbohem svému rybníku
II.díl. .......Hledání nového domova pro kapříky
Dlouho jeli suchou krajinou. Přes pole, dlouhé lány, pořád pryč za zapadajícím sluncem. Jeli nocí i celý další den, až dorazili k mostu přes hluboký skalní sráz. Vláček opatrně přibrzdil a po chvilce zastavil úplně.
"Dál nemůžeme, Bojím se, že nás most neudrží. Sama bych projela, ale s vagonkem s rybami jsem moc těžká" řekla bázlivě mašinka.
"Co ale uděláme? Musíme jet dál. Musíme přece najít kapříkům nový rybník."
Hastrman s mašinkou se dlouze radili, ale jak se zdálo, byli v koncích. Vrátit se však nechtěl. Pořád doufali, že na něco přijdou.
Možná by tam stáli ještě dneska, kdyby se na cestě neobjevil dlouhý průvod lidí. Celé rodiny s dětmi, babičky. dědečkové, také přadleny, kováři, dráteníci, rybáři, babky kořenářky, děvečky, čeledíni, zkrátka každičký, komu scházela voda. Všichni se vydali hledat nový domov. A to nejen lidé, ale i zvířata. Pasáčci vedli stáda krav, ovcí a dokonce hejna hus.
"Můžeme vám nějak pomoci?" ptali se zdvořile poutníci.
"Nemůžeme se dostat přes most. Je příliš vratký, aby unesl lokomotivu i s vagonem." vysvětloval Rybáček.
Když se lidé dozvěděli, že mašinka veze plnou nádrž s kapříky, rozhodli se jim pomoci za každou cenu.
Tesaři se vydali na most a započali zpevňovat dřevěné podpěry. Provazníci zase vytáhli silná lana a pevně je k sobě svázali.
"Mašinku odpojíme a pošleme ji samotnou přes most. Až bude na druhé straně , připojíme k ní lano a druhý konec přivážeme k vagonu," navrhl vousatý muž v nádražácké uniformě. Byl to vysloužilý vlakvedoucí, který se šel podívat. jestli nachystané lano bude dostatečně dlouhé.
"Můžete se do toho pustit. Myslím , že vyjde tak akorát." ohlásil starý ajznboják.
Co si naplánovali,to také provedli. Mašinka přejela opatrně pře most a počkala, až ji spojí s vagonkem na opačné straně. Pak vodník Rybáček zamával na znamení kloboučkem a vláček se pomalu rozjel. Všichni napjatě sledovali, jestli se lano nepřetrhne. Vzrušením nedýchali.
Vydrželo . Vagonek je v pořádku na druhé straně.
"Hurá! Hurá!! jásal has man. Běžel za mašinkou a vesele plácal rukama. Po této příhodě se znovu vydali na svoji pouť za vodou. Stejně jako lidé, kteří jim ochotně pomohli.
Druhý den se na unavené tuláky konečně usmálo štěstí. V malebném údolí uprostřed polí je vítalo velké jezero s vysokými topoly. Po kolejích zajeli co nejblíže ke břehu a lokomotiva zastavila. Vyklopila vagon a Rybáček radostně sledoval , jak kapříci sjíždějí po vodním toboganu přímo do jezera. Šplouch. To byla podívaná.
Vodníček vyšplhal na nejbližší strom a spokojeně se rozhlížel do krajiny,
"Mašinko, moc Ti děkujeme. Tady se nám bude jistě dařit," volal z výšky k vláčku, který se chystal k odjezdu.
"Rádo se stalo. Húúú" Mašinka pospíchala dál. Do další pohádky vstříc novému dobrodružství.
věnováno milované Vanesce
sborník Literáti na trati VI vydaný František Tylšar a spol str. 99