Setkávání

Snad každému z nás „naaranžovává“ Vesmír životní setkávání, která ho nasměrovaly k dalším životním zážitkům.

Jedno takové nádherné setkání jsem zažila v Lázních Jeseník, kde jsem trávila svůj rekondiční pobyt. Po deštivém týdnu jsem se rozhodla přizpůsobit si neděli „sama sobě“ Původně jsem chtěla navštívit lázeňský koncert, ale protože dechovka nepatří k mé oblíbené hudbě, šla jsem si „osladit život“ do nedaleké kavárničky „Sofie“ Kavárna byla plná lidiček ne příliš pozitivně naladěných – ze všech stran se ozývalo jako ozvěna – „stále prší, je zima, nudím se, co mám dělat“, ale ozvěně jsem se naštěstí vyhnula, protože se najednou uvolnil celý stolek, kam jsem se mohla usadit sama s čajem a s dortíkem. Za chvíli vešla mladá usměvavá paní , zamířila k mému stolečku a přisedla si. Začaly jsme se spolu bavit a ona zajímavě hovoří o lázních, i o jejich zakladateli Priessnitzovi, je to zdejší rodačka a její návštěva kavárničky byla vlastně vzpomínkou na její babičku a její vynikající štrůdl, babička v místech zdejší kavárny bydlela a paní se narodila též zde v lázních, v místě, kde je nyní lázeňský dům „Hrad“ s lázeňskou tělocvičnou, kde nyní probíhá lázeňské cvičení jógy. Po chvilce jsem se dozvěděla, že paní je rovněž cvičitelkou jógy v Praze, prostě někdy je to o až neuvěřitelné, ale Vesmír je občas kouzelník. Chvilka s dortíčkem a novou kamarádkou rychle uběhla, dostala jsem její navštívenku a slibila, že přijedu na její cvičení jógy v Praze.

Asi za 2 měsíce jsem přijela do Prahy na jógový seminář své kamarádky – cvičitelky z Lázní Jeseník a cvičitelka nabízela knihu o Miládce Bartoňové „Jen jdu..“ Knihy mám ráda, o Miládce jsem již něco slyšela, a proto si ji koupím, chci se setkat opět s něčím novým. Začetla jsem se do ní již v autobuse a zatoužíla po osobním setkání s touto zakladatelkou jógových škol v Čechách. Seminář v blízkosti svého bydliště mi sice nevyšel, ale dostala jsem pozvánku od své kamarádky – cvičitelky na její týdenní kurs přímo v rodišti Miládky Bartoňové, ve škole, kde učila a kde jsou plánovány večery s touto paní. Bylo rozhodnuto, ubytovala jsem se v jedné třídě hodslavické školy, v rámci karmajógy při přípravě stravy se seznámila s přípravou indické chalvy a konečně přišel dlouho očekávaný večer - vchází starší dáma s upravenými bílými vlasy v bílé halence, s korálky, trochu nejistým krokem, protože již skoro nevidí a neslyší, ale je pozitivně vyrovnaná s úbytky svých sil, je vlastně již na druhém břehu, ale chce předat své znalosti a zkušenosti. Svůj sansang moudrostí, básní, vzpomínek začíná: „Sice jsem to psala, ale už si tolik nepamatuji, Jitko, napovídej....“ Po této první větě jakoby přišla skrz ni neznámá síla – boží láska, začala recitovat své verše, zpívat písničky pana řídícího z dětství, krásné indické mantry – boží láska proudila školou v Hodslavicích, všichni jsme prožívali nádherné okamžiky nečekaného štěstí, ale zároveň nám tekly slzy, bylo to poselství člověka, který již pomalu a jistě odcházel, s kterým jsme se v nynější podobě setkávaly naposledy. Mimořádným zážitkem pro mne bylo její závěrečné objetí, být bezprostředně u očí, které nevidí, ale v kterých proudí tolik boží lásky, všichni jsme dostali požehnání, které je světélkem mého dalšího života a toto setkání ovlivnilo i můj další život. Své večery zakončovala krásnou větou: „Není náhodou, že jsme se zde sešli, vše je Milost Boží. Děkujme, prociťujme....loučit se nebudeme.“ Další rok se již nezúčastnila setkání jóginů v Hodslavicích, již odcházela z těla..a na podzim 2008 definitivně od nás odešla.

Na jejím pohřbu se sešlo mnoho cvičenců, cvičitelů, kteří u ní začínali, mnoho webů vzpomínalo na její osobnost, více než jindy jsme se setkávali s jejími básněmi o mysli, těle, srdci ze sbírky Sebekřísení, její kniha vzpomínek Jen dál... byla vyprodána a dočkala se dalšího opraveného vydání a podporuje další setkávání pozitivně naladěných lidí I když Miládka již fyzicky s námi není. Prostřednictvím jejích děl, vzpomínek, fotografi í , meditací se s ní setkáváme i na místech, která měla ráda, v Čechách nebo v Chorvatsku, kam též jezdila se svými jogíny. Moře jakoby šeptalo část její básně „Jde vlna za vlnou, můj dech je oceán, ve vlnách radostí i strastí člověk žije.... Poselství její knihy Jen jdu..

nás vede k pozitivní budoucnost, setkáváme se s jejím odkazem í i v hodinách jógy, protože mnoho cvičitelů kráčí ve stopách této velké české jogové osobnosti.. Díky, Miládko, díky za setkávání

Další vzpomínky a inspirace možno získat na stránkách http://integralni-joga.unas.cz/ a http://www.isadora.cz/news.php

inspirace z jogy a osobního setkání s dr.Miladou Bartoňovou

miládka,