Přátelství na železnici

Vynález železnice byl jedním z nejdůležitějších objevů pro lidstvo a stále se využívá.  Poctivě čoudící babičky lokomotivy by asi nepoznaly současné vlakové  mladíky - moderní elektrovlaky jezdící pod značkou Pendolino .   Nikdo  však  nevíme /pokud nebude energie/ na co budou vlaky jezdit , až dojdou energetické zdroje, na baterky na sluníčko na vítr? Určitě však zůstane památka v podobě železničních muzeí, kde vnoučátka budou poznávají již nyní často neznámé pojmy jako drezína, nebo obyčejný tvrdý lístek s kleštičkami, nebo pan výpravčí s plácačkou a červenou čepicí,,, ale  budou existovat turistické vlaky nebo prohlídky historických vlaků, ke kterým se řadí i prohlídky legionářských vlaků  z počátku minulého století.¨

Vlaky jsou v současnosti využívány i jako přeprava esperantistů po Čechách nebo na zahraniční kongresy, esperantisté mají své esperantské mezinárodní sdružení železničářů. Proto snad nebylo náhodou, že před 3 lety byl do přídavného programu českého esperantského kongresu v Benešově zařazena prohlídka legionářského vlaku . Při návštěvě jsme s kamarádkou obdivovaly zařízení vlaku a současně jsme oceňovaly odvahu našich vojenských dobrovolníků , kteří ještě rok po skončení první světové války bojovali za naši samostatnost, aby náš národ po více než 300letém útisku po bitvě na Bílé hoře se mohl vymanit ze společenství národů Rakousko - Uherska. Vlak měl asi 19 vagonů,  nebyl to pouze jídelní a spací vůz jak známe u současných dálkových vlaků, ale do vlakové soupravy byl zařazen též poštovní vůz, polní kuchyně, reprezentační salónek, nemocniční vůz a obytná kupé vojáků. Celým vlakem se mohlo volně procházet a ve všech vagonech byly informační panely, které rovněž popisovaly v jakých, někdy krutých přírodních podmínkách se bojovalo na východní frontě..

Překvapení nás čekalo ve vagonu tiskového střediska, kromě dárečků, které rozdávali mladí přátelé železnice v legionářských uniformách, zde byl umístěn tehdejší historický telefon a moderní funkční počítač s internetem..  V počítači byla otevřená webová stránka  a seznam všech českých legionářů, kteří bojovali na východní frontě. Moje přítelkyně, dojatá z prohlídky vlaku si vzpomněla na jméno dědečka svého přítele, profesora gymnázia, který přišel do carského Ruska  s rodinou zavádět výuku na ruských školách a vracel se legendární transsibiřskou magistrálou domů do Československa z Ukrajiny přes Vladivostok. Cestou jejich dcerka zemřela a byla pohřbena do moře. 

Kamarádku oslovil mladý „legionář“ u počítače: „Máte nějakou vzpomínku?“ když viděl její zamyšlený výraz. 

„Mám,“ řekla. Ale děda nebyl legionář, byl učitel, ale tím vlakem jel přes celou Sibiř.“ 

„Tak se podíváme,“ a „legionář“ zadal jméno do počítače. A úspěšně! Dědeček skutečně sloužil ve vlaku jako legionář ..Pak mladík v legionářské uniformě kamarádku poprosil o vzpomínky a fotografie a dal  jí adresu, kam může dokumenty poslat.do Československé obce legionářské.

Po prohlídce  legionářského vlaku jsme pospíchali k našemu modernímu elektrickému vlaku, který nás s dalšími esperantisty dovezl na Hlavní nádraží v Praze a pak jsme pokračovali dalším vláčkem do Mladé Boleslavi, kde jsem se rozloučila s kamarádkou. Zůstaly krásné zážitky z esperantského setkání, ale i z prohlídky legionářského vlaku. Za týden mi přítelkyně telefonovala, že syn a vnučka dědečka legionáře s dojetím na dědečka vzpomínali a fotografii dědečka v sokolské uniformě mohla poslat do archívu do Československé obce legionářské.

To je důkaz, že železnice funguje nejenom jako dopravní prostředek pro přibližování, ale prostřednictvím akcí je to i prostředek pro sbližování lidí a pevně věřím, že to bude platit i nadále.!!!  B.H.