Člověk
Člověk – Hong so a boží láska
Během života se několikrát setkáváme s úvahou co je vlastně č l o v ě k. Tato otázka se dotýká nás všech, protože většina z nás se nějakým zážitkem dostává k poznání, že člověk není pouze hmota, ale nekonečnou vším prostupující vibrací boží lásky , láskou, která vibruje ve hmotě a tím vlastně jsme ¨- - H o n g s o - já jsem.
· Známé rčení“ prach jsi a v prach se obrátíš“ si hluboce uvědomíme po návštěvě kostnice, zážitcích lidí, kteří vidí své blízké po úraze, po dializách, před smrtí a po smrti. V těchto chvílích přemýšlí i ti, dříve nevěřící, že vše co se kolem nás děje má svůj pevný řád. Všichni jsme řízeni zákonem vesmíru a pokud se od tohoto zákonu odkláníme, tělo začíná varovat, p o z o r, ale jako náplast na poznanou bolístku dostáváme větší porci boží lásky. Říkává se, Bůh miluje pouze hřešící, chybující, ale to není pravda, Bůh miluje stále a každého. V těžkých chvílích jsme ale daleko vnímavější a většinou usilovněji myslíme a prosíme Boha o pomoc. Určitě není náhodou pokud pocítíme mimořádný vnitřní klid ,zatímco tělo má značné zdravotní problémy, lékaři
pobíhají kolem nás ale my se cítíme vnitřně zcela v bezpečí – v tu chvíli je s námi boží láska, naši andílkové přicházejí,aniž bychom je prosili, pomáhají nám bojovat s nebezpečím. Boha obvykle hledáme v potížích, ale jsou nádherné okamžiky štěstí, kdy boží lásku pocítíme a poznáváme, tyto poznatky v nás zůstávají jako perly na celý život. – přišla ke mně boží láska.
Mostem pro vstup boží lásky do těla je dech, proto je nám krásně u moře a na horách, mezi dobrými lidmi, při pranajámě - dostáváme kyslík, ale i současně k nám vstoupila boží láska. Pokud se při pozorování svého dechu dokážeme soustředit na prvotní slabiku vzniku vesmiru OM nebo Hong-so či So-ham či jinou mantru vyjadřující zvuk života, dokážeme si přivolat boží lásku a zvýšit své sebevědomí. Vždyť ,co by byl člověk bez vibrací, dechu, toku krve, lymfy, myšlenek – nesourodá beztvará rozbřehlá hmota. Pozorujeme-li lidé kolem sebe, vidíme všude stálý pohyb – chůze, tep srdce, i mimika je vibrace. Proto si ceníme práce umělců, kteří dokáží vdechnou život do obrazu, dřeva , kamene nebo tonů hudby, taková památka člověka dokáže přežívat staletí a hmota dostává duši, život. Umělecká díla přetrvávají, protože mají duši , ale zároveň jsou i mezinárodní řečí, nepotřebují slova, dokáží mluvit tónem či barvou.
. Jenže naše tělo – hmotné - se stalo domečkem pro naši dušičku, naše dušička si naše tělíčko vybrala na dobu, kterou chce strávit tady na Zemi, na dobu, kterou potřebuje ke skládání svých zkoušek a naší povinností je vážit si svého tělíčka, vytvořit útulný domeček pro naši dušičku a pečlivě se o něj starat, aby zbytečně nechátral...zajistit mu údržbu cvičením, meditacemi, modlitbami a pozitivním myšlením.
Mistři a vysoce duchovní lidé si dokonce dokáží svoji smrt i naprogramovat, pozitivně se vyrovnávají s úbytky svých sil a hlavně v klidu přecházejí na „druhý břeh.“
Mistři opouštějí své pozemské tělo, ale myšlenky a světlo po nich zůstávájí a tímto světélkem se můžeme naplnit na silně energetických místech při poutích, v ašrámech, zde se konají i Slavnosti světla, kdy věřící dostávají světélko poznání ,jakož i s příchodem silných lidí do kolektivu, se jakoby vše kolem nás rozsvěcuje.
Nemusíme ale cestovat, světélka pro rozžehnutí vlastních světélek si můžeme přivolat naši vděčností božskou lásku při meditacích a modlitbách, při józe oddanosti – bhaktijoze, božská láska nám bude svítit na správnou životní cestičku, aby čas určený pro pozemskou pouť naší dušičky probíhal ve štěstí a pohodě.
