Záměr, úmysl

Kdyby se v nějaké anketě položila otázka, zdali je pro člověka nebezpečné pero nebo snad psací stroj, pravděpodobně bychom dostali odpověď, že v obou případech – ne. Vždyť tyto věci neškodí lidem. Se stejným výsledkem bychom se shledali, kdybychom se zeptali, zdali kuchyňský nůž je dobrý, nebo špatný vynález. Nožem krájíme chléb pro děti, používáme ho na rozřezávání předmětů, otevíráme s ním dopisy …

Ale pera a psací stroje i nože jsou také nebezpečné. Ta nebezpečnost není v nich samotných, ale v rukou které je používají. Perem můžeme napsat dopis, abychom potěšili nemocného, nebo dodali odvahu zarmoucenému člověku, ale perem může být napsán anonymní vyděračný dopis nebo paskvil urážející lidskou důstojnost.  Podobně je to s nožem, požehnaným nástrojem, který krájí chleba, ale může posloužit jako smrtící zbraň.

Ze stejného pohledu se také může posuzovat například svoboda nebo pohlavnost.  Svoboda je požehnáním, když poskytuje prostor pro činorodost, pro rozvoj lidského talentu … Na druhou stranu může být zneužita třeba k likvidaci počínajícího života v děloze. Také pohlavnost je požehnaná jestliže obohacuje a plní vztahy manželských párů. Ale může být nebezpečná, jako nástroj násilností, pokořování a také když se jí dává svoboda v nevhodném čase a místě.

Stejným způsobem můžeme posuzovat všechny věci okolo nás. Nebezpečí není ve věcech, ale v záměru se kterým je používáme.

K pohodě lidské duše přispívá schopnost rozlišit prostředek a cíl. I Ježíš vyčítal zákonodárcům a farizeům jejich slepotu a povýšenost, když rozhodovali před oltářem o předložené obětině, a kdy dávali přednost chrámovému zlatu, rozhodovali ve jménu nebes nebo trůnu, a nerozlišovali mezi tím, co slouží lidem. A zapomínali, že je jejich úkolem poskytovat lásku a milosrdenství.  

Z esperantistického textu v Informilu 2/22 se svolením autora přeložila J.Drahotová