Hledání
Sávitrí Déví
Jsme hledači. Neustále něco hledáme. Hledáme příležitosti, jak zbohatnout, hledáme nové myšlenky, nové nápady, nové partnery, hledáme štěstí, spokojenost, dostatek, hledáme jak žít a jak se stát lepšími. Každý z nás hledá něco jiného a každý z nás to hledá jiným způsobem. Ale hledáme všichni. Pro naprostou většinu z nás je samozřejmé, že hledáme kolem sebe. Někteří jen ve svém nejbližším okolí, jiný o kus dál a jiní podnikají daleké cesty , aby našli a přinesli si domů to, co hledají. Zdá se nám, že ti co byli nejdál, mají největší naději najít.
Možná opravdu nalézáme v dalekých zemích svůj smysl života, své štěstí, svoji moudrost, ať už to nalezneme jakkoliv. Jestliže však jednou najdeme, jasně vidíme, že to co jsme hledali, už jsme měli v sobě. Ty daleké kraje nám jen ukázaly, jak jsme slepí, když nevidíme to, co už je tady. Pokud tak moudrost, štěstí či smysl bytí nacházíme, pak je to dáno spíše vnitřním postojem člověka než jeho cestami. Cesta může pomoci otevřít se, zastavit se v běžném koloběhu dní a člověk najednou ví, vidí – pak už není třeba podnikat daleké cesty. Člověk ví, že vše je v něm, teď, tady, že si to všechno nosil sebou po celou dobu.
A tak se většinou vrátí tam, odkud vyšel , jakoby chtěl světu naznačit marnost jeho snah. Ale svět málokdy pochopí, málokdy si uvědomí to, co nám nejvíce chce takový člověk sdělit, je třeba se obrátit k sobě samému, na cestě nebo doma. Je třeba nejprve znát sebe sama, uvidět na dno své duše. Je tam vše, za čím se honíme v tomto světě, je tam vše, po čem toužíme, co milujeme, ale je tam i to, čemu se vysmíváme, čím pohrdáme, co nenávidíme a čeho se bojíme. Je tam celý svět se svou krásou i se svou bídou.
Citováno z knihy Má cesta (Putování do Santiaga de Compostela), vydané vlastním nákladem ing. M.S.Mrnuštíkovou v Brně 2009
