Mravní názory TGM
V. SPOLEČNOST A MRAVNOST
T. G. MASARYK
1. Politika a mravnost. - Demokracie a mravnost.
Požadavek poctivosti ovšem neplatí pouze politickým stranám, ale stejně vládě. V Pražských Novinách se píše: „Pod každou poctivou vládou jest dobře žíti, budiž si ona monarchie nebo republika, aristokratická nebo demokratická, konstituční nebo i absolutní: ale každá nepoctivá vláda uvádí zem i národ a konečně samu sebe do neštěstí.“
Havlíček pochopil, že politické chytráctví je vedle násilí zbraní absolutismu, a proto byl proti němu netoliko ve vládě, ale ovšem i ve vlastní straně a zejména také v žurnalistice.
Pravda je, že posud v politice tak jak ve všem vzájemném jednání, lidé se rádi přidržovali násilí a lži (lež není než druh násilí);
(Karel Havlíček 1896, str. 267-269)
Politika demokratická na mravnosti jest založena
Nejen svobodu a rovnost hlásala francouzská revoluce, také bratrství, ať již to bratrství chceme formulovat jako lásku k bližnímu, což v moderní době zavání církevnictvím nebo jako humanitu, ačkoli i to slovo již se nelíbí. Stačí-li moc, prakticky větší, silnější moc, je-li moc pravdou a právem, pak ovšem politika stane se částí – zoologie a basta!
(Demokratism v politice 1912, str. 8-9)
2. Socialismus a mravnost
Socialismus zaujímá v Masarykových mravních názorech význačné místo; na socialismus se dívá především se stanoviska mravního, třeba, že jasně, a právě on jasně, vidí jeho význam hospodářský. Socialismu věnoval mnoho svého myšlení. Výsledkem toho jsou jeho knihy. Pro první orientaci
v jeho názorech o socialismu nejlépe poslouží Ideály humanitní“, zvlášť II. Oddíl (O socialismu).
Morálky jen třídní není.
Socialisté tvrdí, že mravnosti a mravouky, která by hověla každému člověku, každému národu, každé době, není, nýbrž že jest jen morálka, mravnost třídní, protože celá společnost spočívá
na třídním boji; každá třída (hospodářská) má svou mravnost, své tužby mravní, kapitalista, proletář, živnostník, dělník, každý má svou. Ale morálky všeobecné, která by toho boháče a chudáka smiřovala, prý není. Myslím, že jest to přepínání.
Pravda jest, že mnohé třídy se svými zvláštními zájmy jsou, toho nikdo nemůže popírati, a že by se měly tuze rády, toho také nikdo nebude tvrditi. Ale tolik smí se pověděti, že přece jen, při všech rozdílech uznávají se některé zásady mravní všeobecné, a nebýti toho, pak by třídy vůbec nikdy nemohly se dohodnouti, a přece o dohodnutí oběma běží.
Fakt je, že člověk bohatší, bohatý, člověk prostředního majetku, a zase dělník, každý má svoje mravy, svůj způsob života, jenž se dědí v generacích, a tím se liší třída od třídy. Jest pravda, že také
národové se liší podle svých mravů. Ale že by se lišili v podstatných názorech mravoučných – aspoň hledíme-li k národům arijského plemene, nelze tvrditi. Musí se to důrazně vytknouti proti všem těm, kteří se domnívají, že lidstvo, opouštějíc morálku starší, zejména křesťanskou a církevní,
naprosto je rozdrobeno na prach, na jednotlivá individua. To není správné a proto také není správné, co socialisté tvrdí, totiž že by byla mravnost jen třídní, po případě národní.
(Ideály humanitní, 1901, str. 13-14)
3. Mládež a mravnost
Mravní naučení českým studentům.
Upozorním na hlavní vady ve studentském životě.
První je hospoda .Rozumí se, když člověk musí do hostince chodit se stravovat, že na tom nic není závadného. Ale hospoda nestravuje jenom. Ztravuje ducha i tělo mladého člověka. To vysedávání
v hospodě, to pivaření – to ničí. Tedy rozumný student stane se abstinentem, abych to řekl prostě. Máte už příležitost, abyste se přesvědčili, co jest alkoholismem. Všechny ty fantasie o radosti života nechejte stranou! To jsou lži. Není radosti tam, kde člověk ničí zdraví a sílu. Za pár let mladý člověk je hotov, právě když má míti radost ze života.
Druhá věc je kavárna. Ne, že by se nemělo chodit do kavárny. Jdu si přečíst noviny. Ale zase to vysedávání v té kavárně! Kavárna se stává shromaždištěm, kde lidé společně ubíjejí čas. Poznat snadno člověka, odkud má své všeobecné vzdělání, ta povrchní kavárenská četba! On ví, co tam a tam se děje, a myslí, že je to všeobecné vzdělání. De facto je to požitkářství, materialismus.
V nevzdušné místnosti za dne a v noci se probíjí hromada hodin a zdraví.
Dále prostituce. Člověk vidí oddělení syfilitické na universitě, a když se ptáte jaké jest procento studentů – to jest smutná kapitola našeho českého studenta!
A studentkám.
A teď ještě slovo k dívkám. Já sám myslím, že to co platí pro hochy, platí i pro dívky. Platí
pro všecky.
Zejména bych litoval, kdyby dívka myslila, že se stane samostatnou a akademickou tím, když bude napodobovat hocha. Kouření, trochu flámu a takové a takové věci, které se nehodí hochům, to nemají napodobovat dívky. Odpusťte, ale pozoruji v posledních dobách jisté směry, že jest úpadek
v tom, čemu se dříve říkalo emancipace.
(Přechod ze střední školy na školu vysokou, přednáška r. 1912, str. 10-12, II. Vydání 1919)
Ne samým chlebem živ jest člověk.
Jest povinností každého, aby to minimum, oficiálně požadované při zkouškách, slušně uměl, a co nejdříve aby si to odbavil. Ale pravím: Hlavní věc při tom jest a zůstane – míti určitý cíl před sebou. Chtít něco! Aby student nebyl jen chlebovým studentem. Cíle vědecký máte mít. Chtít myslit a umět myslit o věcech. …
Nemít toho ideálu hrozného, který bohužel u nás v Čechách je tak zakotvený: mít službu a pensi. Lidé by se už pomalu nejraději narodili s pensijním archem. Ta pasivita, nepodnikavost, to mravní sketství, které se v tom jeví, to ohrožuje každého jednotlivce.
(Přechod ze střední školy na školu vysokou, str. 7-8)
4. Ženská otázka
„Není ženské otázky – je otázka lidská.“
Žena v rodině obyčejně má hlavní postavení, ba říká se, že na ní celá rodina spočívá. Na mužovi,
na otci méně.
2.Naší rodině schází otec.
Podle mého zdání – jak já se na věc dívám a pozoruji, pokud běží o rodinu, řekl bych, že dnes se jedná ne o matku, ale o otce. A co naší rodině schází, zejména naší rodině české doma, to je otec. My mužové máme všelijaké příčiny a halíme je do filosofické moudrosti, abychom se života skutečně rodinného mohli vzdalovat.
Já právě, když se dívám na inteligentní stavy – já nemluvím o dělnickém stavu, ve kterém nežiji – tu vidím, že je vlastně pravidlo, že muž z rodiny utíká. Sotva se najedl, musí do společnosti kamarádů; říká, že si musí oddechnout, že potřebuje vyražení, osvěžení a přece bude pořád mluvit o rodinném životě. Říká se vždy, že žena od přírody je ustanovena k tomu, aby byla matkou a mateřství se prohlašuje za svaté. Já neříkám že není, ale pak je i otcovství svaté a já nevím, proč by žena byla od přírody víc ustanovena matkou než muž otcem – oběma přísluší stejný podíl na rodině.
3. Domácnost není pro to, aby v ní žena byla kuchařkou a služkou.
Pravda, u nás v Čechách – a nejen v Čechách, také v Německu a jinde – o tom, co je pravá domácnost, jsou zastaralé názory a zejména v těch středních stavech je názor, že domácnost je proto, aby se muž nemusil v hospodě stravovat, aby jeho žena byla kuchařkou a služkou.
Dělá-li to žena s chutí, je to přirozené. Kdyby se žena zabývala prací mimo dům, značí to, že je samostatná duchovně, muž k ní musí být jiný, protože je mu rovnější, musí ji respektovat, ona by snad vynikla a tak my muži nejsme ještě zařízeni, abychom uznali rovnost, nebo že by žena v tom neb onom měla vyniknouti.
4. Muž a žena jsou si rovni ve všem.
A proto muž nerad ženě poskytuje času pro ni, nemá s ní co mluvit, ne že ona není schopna, ale on není schopen. Ty poměry musí přestat. Samostatné ženy svalují se sebe toto hospodářské otroctví. Ale tam, kde je nová dráha, kde se má najít nový způsob života, je pochopitelno, že se dělají chyby. A tak jistě nejedna žena tzv. emancipovaná udělala a dělá chyby, ale to není důkaz proto, že by žena neměla jít novou drahou a nesmí se proto zavrhovat hnutí směřující nejen k osvobození ženy, nýbrž i muže a rodiny.
5. Není rozdílu mezi rozumovým nadáním muže a ženy.
Já nevidím při bedlivém pozorování života rozdíl mezi rozumovým nadáním muže a ženy.
Říká se sice, že je žena rozumově slabší, ale nevidět to nikde. Vidět jen to, že všecka ta zaměstnání má muž, ale on jako silnější je okupoval.
Musí se mít na mysli, co je měřítkem rozumové energie. Já myslím, že prostá dělnice, která má několik dětí, jež musí vychovat, se o ně starat, dávat pozor na každý krejcar, musí víc myslit než muž, který jde ráno do úřadu. Jeho úkol není rozumově tak těžký. Když se člověk za 10-12 let vycepoval na to , aby to zastal, není zázrak, že to dovede. Já tedy myslím, že nelze tvrdit, že by žena byla rozumově slabší. Píší se sice celé knihy o tom rozdílu, ale resultát je pořád ten, že rozdílu vlastně není.
(Otázka sociální, 1898, str. 449)
V. SPOLEČNOST A MRAVNOST
4. Ženská otázka pokračování
6. Žena se ani citově neliší od muže
Čím by se měla projevovat větší citovost žen? Jsou ženy hlubšího citu a jsou ženy bez citu, ale právě tak i mužové. Že by žena speciálně měla nějaký zvláštní cit – ne.
7. Je žena zbožnější než muž?
Říká se, že prý žena zejména je bytost nábožensky cítící, že je více náboženská než muž, muž že je více rozumová bytost. Žena prý je stvořena pro zbožnost. To by měla být pastorem a farářem ta zbožná žena a ne ten bezbožný muž. Tož jak je to možné?
8. Církevní názor na ženu.
Církev přímo muže staví nad ženu, když pokládá manželství za něco nižšího než nemanželství.
A tento názor o celibátu udržuje názor, že žena je něco nižšího. Ten, kdo chce mít náboženství vznešenější bude stát o to, aby se pochopilo, že ať už manželství nebo nemanželství je docela jedno.
9. Hospodářská rovnost muže a ženy se připouští.
Co se veřejného života týká, myslím, že je žena oprávněna účastnit se všeho veřejného života, hospodářství, politiky, a všeho. V dělnictvu žena i muž stejně musí pracovat. Náš sedlák v Čechách a na Moravě pracuje tak, jako žena a žena tak, jako on. Pracují spolu na poli a žena ještě musí uvařit.
V středních stavech, tam kde se vyvíjí luksus, je problém, co má žena dělat. Proto se tu vyvíjejí názory nesprávné.
10. Žena a život politický.
Že dosud ženy nebyly politicky činny je proto, že politika dosud je zbytek starého vojenství, něčeho násilnického; a tak, jako ženy byly vyloučeny z vojenství, byly vyloučeny i z politiky. Císařové, králové, všichni takoví vynikající lidé byli vojáky. Náš císař posud je nejvyšším vojenským pánem v Rakousku; a ta spojitost politiky s vojenstvím způsobila, že žena byla z ní vyloučena. Ale kde politika má být vědou, řízením společenského života, kde je mravná, tam se i ženy začínají účastnit politiky.
A dejme tomu, že by se staly nějaké chyby, je to proto, že je to něco nového. Není to ještě důkazem, že se ženy nemají politicky účastnit.
Je-li dána ženě volnost, aby byla politicky činna, není tím řečeno, že každá žena bude veřejně činNa.
11. Konkurence s mužem.
Muž je zvyklý na konkurenční boj, žena prý neschopna s ním konkurovat, jako slabší podlehne, a muži mají lítost nad tím. To je docela nesprávný argument. Říká se, že se tím kazí obchod, že je už muži zle obchodovat. Medik řekne: My sami nemáme co jíst a teď přicházejí ženy a konkurují. Docela nesprávné. Když živí ženu, která si nic nemůže vydělávat musí muž konkurovat; vydělá-li si žena sama, nemusí muž tolik konkurovat. Nemá- li muž starost o ženu, když sama vydělá má snadnější postavení. Zde se pořád přijímají imigranti; proč se bát konkurence ženy, když se z Evropy muži i ženy přijímají.
12. Rovností ženy s mužem získává život rodinný i veřejný.
A tak bych chtěl pověděti všeobecně, že nynější civilizace a stadium vývoje, na kterém nyní jsme, žádá toho v zájmu všech, aby žena byla postavena muži na roveň ve všech oborech, vyjmouc zaměstnání, daná růzností pohlaví. A já myslím, že tou rovností rodinný život získá a získá i život veřejný.
Ten veřejný život má do sebe také to, že už vzpružuje energii, sílí vůli. Všech těchto dobrých vlastností veřejného života budou účastny také ženy. Jsou ovšem také špatné stránky veřejného života. Ale pak nemáme říkat, že se ho ženy proto nemají účastnit. Musíme si říci: musí být lepší, musíme to napravit, ale ne ženy od veřejného života oddalovat.
VI. POHLAVNÍ ŽIVOT A MRAVNOST.
(LÁSKA, MANŽELSTVÍ, RODINA)
Moderní člověk spěje k vyšším a čistším ideálům lásky a manželství.
Dnešní oficiální vůdcové společnosti se o tyto nejdůležitější věci starají málo, nebo nic. Rodina, škola, jednotlivec svým sebevychováním musí započít; jen tím, že si každý uvědomíme, oč běží, jen tím se vybavíme ze starých ideálů polygamie …
… U nás ještě života málo, ještě jsme se neprobudili. Proto panuje také obecné mínění, o věci ani nemluvit. Prosím, zkuste to, o věci vážně promluvit s lidmi veřejně postavenými, jichž se to předem týká: není možno o věci promluvit, ačkoli by musil být slepý, kdo nevidí, jak naše národní společnost žije. Nanejvýš lokalizuje se zlo, a myslíme, když veřejné domy ohradíme a oddělíme, že jsme zlo a mor mravní vymýtili ze společnosti. Nikoli! Ty padlé ženy nejsou přece jedinou obětí ideálu polygamního – vystavte také veřejné domy pro prostituty a uvidíte, co je naše společnost a co ze „společnosti“ zbude. Prostituce – nejsou jen padlé ženy, nýbrž stejně padlí mužové.
(Mnohoženství a jednoženství, 1899, str. 18-20)
Pohlavní ideál.
Povím napřed a hned, co si myslím mnohoženstvím a jednoženstvím: prostě to, že každý muž má mít ve svém životě jen jednu ženu a žena jen jednoho muže a ovšem ve spojení manželském.
Posud žije se v mnohoženství a v mnohomužství: nejen prostitucí, ale různými formami pohlavního spojenství. A my vidíme, že tento život není dán, vynucen – jak se udává – přírodou, nýbrž poměry mravními. Mnohožensky přece žije již mládež v nedospělých letech, téměř děti. Není žádné mravovědy a hlubokomyslné filosofie třeba, aby se poznalo, že to jest zlo společenské.
(Mnohoženství a jednoženství, 1899, str. 4)
Láska se nesmí ztotožňovat s pohlavním pudem, ani čistota s askesí.
Dále nesmí se ztotožňovat láska s pohlavním pudem. Engels a marxisté vůbec instinkt často kladou nad rozum, kladou jej také nad lásku. Avšak láska, skutečná láska a manželství není jen spojení pudové, není spojenectvím jen těl, nýbrž i duší. Ano – je manželství duší, jak to krásně řekla Elisabeth Browningová.
(Sociální otázka, 1898, str. 447)
Nezdrženlivost je projevem dekadence – síla je cudná.
Lidé neseslabení a pohlavně nezkažení jsou od přírody zdrženlivější. Síla je cudná. Engels přijímá běžný dekadentní názor o absolutnosti pudu pohlavního. Zde tkví fundamentální osudný klam. Tu rozcházejí se dva světy – svět starý a svět nový. (Sociální otázka, 1898, str. 444-45).
zpracovala L.M. dle knih T.G.M
