Mistr a zázračné síly
JIŘÍ VACEK
Ve velmi povrchní představě je mistr velkým kouzelníkem, který má zázračnou moc. Může být, ale nemusí. Zázračné síly nejsou nutně znakem mistrovství a ani nejsou z hlediska žáků podstatné. Mnoho mistrů je buď nemá nebo je nepoužívá a přece jsou mistry. Jednu obrovskou zázračnou sílu však každý mistr má, je-li skutečným mistrem, a tou je jeho vnitřní neviditelné vyzařování, jimž působí do svého okolí, kterým těm, kdož je přijímají a správně zužitkovávají, pomáhá v uvědomění si svého božství. To je síla ze všech nejzázračnější, nejmocnější a také nejcennější, mění nevědomého a světského člověka v syna božího, což nutno chápat doslova.
Jestli má jiné síly či nikoliv není podstatné. Pokud chce, může o jejich nabytí po realizaci usilovat. Hledat je před ní by bylo zbytečnou ztrátou času, síly a zavádějící.
S pravým mistrovstvím se vyvíjí i určitá citlivost či duchovní smysl, kterým se poznává okamžitý duchovní stav meditujících, tedy hloubka a síla jejich meditace, respektive zda meditují vůbec.
V některých případech mistr dokonce nemá pochopení nauky. Tím byl pověstný jeden zenový patriarcha, který „nerozuměl“ buddhismu. Prostě žil pravdu, aniž by zvládl rozumem její pochopení. Je proto naprosto pošetilé posuzovat výši mistra podle toho, zda umí odpovědět na všechny otázky a to i ty nejnesmyslnější. Kdo klade moc otázek a často nezávažných, zpravidla o Pravdu nestojí. Dokonce je možné, že mistr má i – ať skutečné nebo zdánlivé – nesprávné názory. Názor je jedna věc a týká se mysli, odhalený Bůh je věc druhá a naprosto jiná. Žák, ale ani mistr, by neměli brát názory jako věc nejpodstatnější. Tou je Bůh sám.
Pravý mistr učí tichem, přímým a bezprostředním vyzařováním božího ducha. Protože odsunul svou osobnost do pozadí, září ducha nic nebrání, ani není jí filtrována.
Čerpáno ze souboru knih Řada nevyšší jóga a mystika, část O mistrovství a žákovství.
