Pět ďáblů Pět ďáblů

Pět ďáblů

Čínská pohádka

   Jeden mocný císař, který dokázal vládnout i drahým kamenům ukrytým hluboko v zemi, nechal seslat na zem pět bytostí, ďáblů, aby ovládli lidský rozum a vědění. Za sto let se z nich stali věhlasní učenci. Jednoho dne, jiný, mocný, ale pyšný císař, nechal do hlavního města povolat všechny mudrce a vědce, aby se jich zeptal, jaký je původ nemocí.


     Pět ďáblů se tehdy také vydalo na cestu. V hlubokém černém lese však zabloudili a k dovršení všeho je přepadli lupiči a okradli je o všechno, co měli. Proto dorazili do města příliš pozdě. Rozmluva s učenci už dávno skončila a císař pět ďáblů odmítl přijmout.


   Pětice se radila v prázdném chrámu. Přemýšleli, jak by se dostali k císaři a řekli mu to, k čemu za léta bádání došli, totiž že kořenem všech nemocí je hřích, Nakonec se dohodli, že se  budou živit jako potulní hudebníci. Protože to byli ďáblové, dokázali svým uměním všechny zastínit a dostali se až na královský dvůr.


    Mezitím jeden moudrý muž , který bydlel v chýši z rákosí, pil vodu z řeky a jedl plané broskve, tento mudrc odmítl zaplatit císaři daň. Císař se bál ho přímo potrestat, protože ho lidé měli rádi. Proto se rozhodl, že na něj přichystá past. Pozval moudrého muže na slavnost a ukryl  pětici hudebníků , ďáblů pod podlahou svých přijímacích sálů. Nařídil jim, aby na tajný signál začali hrát.


    Když hudebníci spustili, císař si mudrci postěžoval, že to mají na svědomí démoni. Poručil mu, aby je vyhnal, jinak propadne životem. Mudrc dlouho zkoušel  všechno možné, ale hudba zněla pořád dál.


    Až na poslední chvíli mudrc poznal, že jsou hudebníci ukryti v podlaze. Císař musel mudrce propustit,ale svoji zuřivost obrátil proti hudebníkům. Neměl vás odhalit, křičel na ně. Neměl Vás odhalit! Můžete za to vy! Nechal je odvézt a bez slitování zazdít do chrámové zdi.


    Od té chvíle, když je nechal zazdít, se v celé zemi začaly dít podivné věci. Zahrady hlavního města byla do rána posety těly havranů se  zlomenými křídly. Několik nemluvňat zničehonic začalo mluvit v neznámém jazyce. Opice prchaly z morušových hájů a zřítily se z vysokých útesů do moře. Císařově staré matce při koupeli zničehonic vzplály ruce, takže byla ošklivě popálena. Podobné podivnosti se děly tak dlouho, dokud se z chrámových zdí ozývalo úpění pěti nešťastníků. Jejich hlasy však slábly a postupně utichaly, až jednoho dne bylo ticho.


    Duchové pěti ďáblů byli plni zloby a chtěly se císaři pomstít. Nejdříve však vyhledali toho mudrce a tak dlouho ho strašili a rozptylovali, až ho donutili k tomu, aby jim každému rozdal jeden živel, jednu nemoc a jeden hřích. Ďáblové jimi chtěli císaře trýznit tak dlouho, dokud jim nepřizná status Nesmrtelných. První ďábel dostal Vodu, Vějíř nastuzení a Chamtivost. Druhý dostal Oheň, Kotlík horečky a Pýchu. Třetí získal Kov, Železnou pásku nemocí duše a Nenávist. Čtvrtému byla přidělena Hlína, Kámen slabosti a Zbabělost. Poslední získal Dřevo,hůl bolesti  s Lhostejnost.


   Všech pět ďáblů se pak sešlo v duši císaře a trýznilo ho všemi těmi nástroji. Stala se však zvláštní věc. Jejich síly se často navzájem rušily. Dřevo bylo požíráno Ohněm a samo Dřevo bralo sílou Hlíně. Hlína zas pohlcovala Vodu a tak podobně... Proto jejich trýznění nebylo dostatečně účinné a císař s ním mohl žít. Jen někdy, jen když se jejich síly spojily, jen tehdy nesnesitelně trpěl.


    Aby v tom utrpení nebyl sám, rozhodl se císař tajně zasvětit chrám pěti ďáblům, aby každý z poddaných, kdo do chrámu potom vstoupí . získal navždy jeho trýzeň, aby získal do duše pět ďáblů. Tak se časem rozšířili po všech lidech. Každý sám, s nimi musel bojovat, aby se jejich síla nespojila a nezpůsobila velké zlo...


    Přesto pyšný císař nakonec trýznění pěti ďáblů nevydržel a status Nesmrtelných jim přece jen přiznal. Právě od té doby se stali nezničitelnými.


   Dokonce i ten učenec, který pil vodu z řeky a jedl plané broskve , do tohoto chrámu vstoupil a posedlo ho pět ďáblů. Rozhodl se jim však čelit. Založil tajnou společnost, která si tuto báji předávala po celé věky, aby lidé i za mnoho let ďábly poznali, přestali se jich bát a aby jim tím vzali z rukou jejich hlavní zbraň, strach.

Převzato z knihy Daniel Hůlka a Tomáš Belko  Pětďáblů