12 největších tajemství, které lidstvo zapomnělo
převzato z www.cestyksobe.cz
12 NEJVĚTŠÍCH TAJEMSTVÍ ŽIVOTA, KTERÁ LIDSTVO ZAPOMNĚLO
Zapomněli jsme na přírodu, na provázanost se vším ostatním, na své sny, na lásku i na odpuštění.
Zapomněli jsme dokonce i na důvod, proč jsme sem přišli. Žijeme jako přednastavené automaty, poslušně reagující na signály. Potácíme se ve snu, aniž bychom si byli schopni uvědomit, že je to sen a že nad ním můžeme převzít kontrolu.
Možnost probudit se je jen v našich rukách.
Gilbert Ross
Čím víc přemítám o životě, tím jasněji si uvědomuji jednu věc: největším prokletím a nesnází moderního člověka je jeho zapomnětlivost. Jako plíživá choroba prostupuje zapomnětlivost veškerým lidským bytím i konáním. Jednotlivě, kolektivně, historicky i kulturně jsme všichni očarováni kouzlem zapomnění.
Nezapomněli jsme jen svou minulost, ale i své místo v přítomnosti a svou odpovědnost vůči budoucnosti. Na osobní úrovni je naše egoistické vědomí na misi s cílem udržet nás v tomto zapomnění – přerušit naše spojení s celistvostí, se vzájemně propletenou sítí života a s vesmírným vědomím. Na kolektivní úrovni se zapomnětlivost udržuje a podporuje sociálními a kulturními prostředky – povětšině navozením transu, jenž nás drží v této realitě nevědomého konzumentství, neautentického životního stylu a materialistického uvažování.
Tou světlejší stránkou celé situace je fakt, že všichni máme šanci vzpomenout si a znovu se spojit s celým vesmírem. Moc takového upomenutí se je základem duchovní stezky vedoucí k sebeobjevení a sebeuvědomění.
Tady je seznam všeho, co jsme podle mého názoru zapomněli – nebo, co je důležitější – seznam věcí, na které bychom si měli vzpomenout.
1. Zapomněli jsme na své místo ve světě přírody:
Během několika posledních staletí jsme se odtrhli od přírody. Od té doby trvá stav, kdy ji vykořisťujeme, drancujeme a snažíme se ji ovládat, aby ukojila naši chamtivost poháněnou sebestředným šílenstvím. Pokusili jsme se vzdálit přirozenému cyklu života. Zapomněli jsme naslouchat a rozumět rytmům přírody a cyklům Země, jejich znakům a jazyku. Zapomněli jsme kráčet cestou přírody a žít s ní v rovnováze.
2. Zapomněli jsme na své spojení se životem a s vesmírem:
Kvůli svému odtržení od přírody jsme zapomněli, že jsme hluboce spojeni jak s ní, tak s cykly vesmíru. Některé kmeny na výspě naší „civilizace“, které se stále řídí způsoby svých předků, si toto spojení dosud s úctou uchovávají. To v nás, na druhé straně, pozvolna vznikl pocit oddělenosti, který nás připravil o rovnováhu a uvrhl do ne-moci. Zapomněli jsme, jak je veškeré vědomí propojeno a propleteno v jemném, nekonečném a krásném tanci.
3. Zapomněli jsme na svou dávnou moudrost:
Při putování za získáváním vědeckých poznatků, založeném na racionalizaci našich myslí, jsme zapomněli na moudrost, spočívající v otevřeném srdci. Zapomněli jsme pradávné příběhy a lidovou moudrost, jež nám kdysi předali věštci a moudří mužové dávných dob, kteří žili v harmonii s vesmírem.
4. Zapomněli jsme na svou cestu a na své sny:
Jak jsme se odklonili od naší vnitřní cesty, zapomněli jsme snít sen svého života. Ještě důležitější je to, že jsme zapomněli, jak se v tomto snu probudit a uvědomit si svou pravou podstatu spolustvořitelů života, tvořících snivců. Zapomněli jsme, že máme moc utkat si své sny a pomocí síly záměru je řídit tak, aby se manifestovaly.
5. Zapomněli jsme na účel svého života:
Vzhledem ke všemu tomu brebentění, hluku a rozptylování v této husté realitě jsme zapomněli, co jsme sem přišli udělat. Zapomněli jsme na svůj cíl. Jsme chyceni v masovém transu vykonstruované konsensuální reality. Svoji pravou podstatu, tu vnitřní jiskru, která nás vede ke štěstí a seberealizaci, jsme ztratili ze zřetele. Zapomněli jsme, že jsme tu proto, abychom si plně uvědomili, že jsme duchovní bytosti ztělesněné ve fyzické podobě, zakotvené v přívětivém vesmíru.
6. Zapomněli jsme, že všechno je láska:
Toto je snad ta největší záhada ze všech a jen někteří vidoucí ji sem přišli plně pochopit jako všeobjímající pravdu – že je pravda vždy nějakým způsobem ukryta uvnitř nás. Kdysi jsme to věděli, ale pak jsme s tímto vědomím ztratili kontakt. Zapomněli jsme, že v konečném efektu je všechno energie a vědomí a že nejzákladnější strukturu existence, která se proplétá veškerou energií a vědomím, tvoří láska.
7. Zapomněli jsme odpouštět:
Jelikož jsme se nechali přimět k tomu, abychom uvěřili, že jsme oddělení od sebe vzájemně i od všeho ostatního, zapomněli jsme odpouštět. V nejhlubším smyslu slova je odpuštění čin, jímž sami sobě připomínáme, že jsme jedno se všemi a se vším, a že oběti a pachatelé neexistují. To se jen my všichni společně pohybujeme v dynamické spleti, které říkáme život.
8. Zapomněli jsme být svobodní:
Každý den si připomeňte jedno: byli jste stvořeni ke svobodě.
Narodili jsme se do „reality“, kde je svoboda jen pojem. Byli jsme svázáni pouty strachu, mylných představ, falešných ideologií, materiálních odměn a vydíráni pravidly a zákony ustanovenými za účelem ochrany zájmů několika vyvolených. Byli jsme donuceni zapomenout, že jsme svými vlastními pány a že je změna jen v našich rukách. Máme svobodu být sami sebou beze strachu a bez viny.
9. Zapomněli jsme na naši pravou sílu:
Život ve strachu nás přiměl zapomenout na to, jak silní jsme. Zapomněli jsme na obrovskou sílu své vůle a záměru měnit skutečnost. Byli jsme ukolébáni do transu, kdy bloumáme jako náměsíční a posloucháme předem připravené signály jako automaty.
10. Zapomněli jsme se učit z dějin:
Pokud existuje něco, co nás naučily dějiny, tak je to rychlost, s níž zapomínáme lekce, jichž se nám dostalo. Znovu a znovu vytrvale opakujeme ty samé chyby, zaseklí v těch
samých schématech lakoty a sebeničení. Nemůžeme být jednotlivě obviňováni za chyby, které lidstvo nadělalo v minulosti, ale jako jednotlivci máme odpovědnost si tyto minulé chyby připomínat, a ovlivňovat tak kolektivní duši.
11. Zapomněli jsme být prostí:
Lidský život nabral na složitosti a komplexnosti. Svádí nás třpyt nabývání, a ne síla skromnosti. Zapomněli jsme být prostí, zapomněli jsme na smysl jednoduchosti. Život je ve skutečnosti prostý. Prostota znamená zbavit se všeho nedůležitého, všech myšlenek a představ, které nám zakrývají výhled na účel našeho života a na jiné zapomenuté pravdy.
12. Zapomněli jsme důvěřovat, věřit a žasnout:
Přestali jsme být okouzleni světem. Zapomněli jsme žasnout nad zázrakem života. Už nestojíme v posvátné úctě před jeho velkolepostí. Kvůli svému skepticismu a cynickému náhledu na život jsme ztratili důvěru v sebe a v magičnost univerza. Zapomněli jsme věřit. To je možná největší tragédie ze všech. Ta ztráta nám oslabila ducha a ožebračila duši.
