Nádražní pohádka o hloupé kočce Frídě

  

    Byla jednou jedna hloupá kočka. Jmenovala se Frída. Byla sice krásná, to ano, ale jak ta byla hloupá, to si ani neumíte představit. A navíc byla líná a strašně namyšlená. Měla starost jen o to, aby byla dost hezká. A to ona byla, jak už jsme si řekli. Módní přehlídky, drahé kožichy, šperky , nalakované drápky - to bylo něco pro ni! Však to také všechno sledovala v televizi, pěkně rozvalená v křesle u paní Málkové. Paní Málková měla velkou radost, když ji před časem dostala jako dárek. Takové malé roztomilé koťátko to bylo Nikdo nemohl tušit, že z koťátka vyroste protivná kočka. Paní Málková už byla  z Frídy úplně nešťastná. Kočka se jenom povalovala a parádila. Představte si že Frída dokonce své paničce brala tajně líčidla a parfémy! Myší, které se teď na podzim  nastěhovaly do sklepa, si ani nevšimla! Bodejť by ne, vždyť Frída ani nevěděla, jak taková myš vypadá! Nikdy jí to nezajímalo. A do -kočičí školy- chodit nechtěla.

    Jednoho dne toho paní Málková měla právě dost.

   -Co já s tou kočkou budu dělat? Budeme se stěhovat do nového bytu, v zimě se nám narodí miminko a ta kočka jenom zlobí . Jak to může dopadnout?- postěžovala si panu Stejskalovi, který byl u nich na návštěvě. Pan Stejskal bydlel v malém nádražním domku u kolejí  lemovaných  výhybkami a semafory. Pan Stejskal byl totiž výpravčí. Měl kočky moc rád a kočky měly rády pana výpravčího. Všechny v okolí, i ty toulavé. Vždycky pro ně bylo připraveno něco dobrého v misce u nádražního plotu, daleko od kolejí, aby je náhodou nepřejel vlak.

    -Nedělej si starost, Maruško, já si tu tvoji kočku vezmu k sobě a postarám se o ni. O jednu kočku víc nebo míň, k jídlu  se vždycky něco najde. Vždyť víš, Maruško, že mám kočky rád.-

     Paní Málkové spadl kámen ze srdce. Pan Stejskal vzal Frídu do tašky a odnesl si ji  k sobě do nádražního domečku.

    U pana Stejskala se Frídě ale vůbec nelíbilo. Neměl tu žádné šminky, žádné voňavky. Ale měl psa. Pejsek Fousek byl chytrý a poslušný. Pan Stejskal se na něj mohl vždycky spolehnout. Frída ovšem po něm ohrnovala nos: -Pchá, ty chudáčku, aby ses nepřerazil, když na tebe páníček zavolá.- Zaprskala a sekla po něm drápkem.

    Pan výpravčí brzy zjistil, že ve sklepě nádražního domku je plno myší. Jedna dokonce vyběhla až nahoru do dopravní kanceláře a dělala tam neplechu.

    -Frído!- zavolal si jednoho dne pan Stejskal Frídu k sobě a spustil: -Tak takhle by to dál nešlo. Jsi lína, drzá, myši nechytáš, jen se válíš v pelechu, Fouskovi a toulavým kočkám jen ubližuješ. Co si myslíš? Jednou jsi kočka, tak se podle toho chovej! Dokud nevychytáš všechny myši, nedostaneš žádné jídlo. Tak se snaž!-

 

   A odešel na obchůzku kolejiště.

   Frída se rozvalila v křesle a otráveně zívla: -No jo, to je pořád řečí... pche... myši... pořád jenom myši...jak taková myš vůbec vypadá? Vlastně mne to ani trochu nezajímá....- Převalila se na druhý bok, tlapku si dala pěkně pod bradu.-Pche, a jít do sklepa? To tedy ne. V žádném případě! Jednou jsem tam nakoukla. Tma, zima a pavučiny - fuj!-

    Stočila se do klubíčka a usnula.

    Když se dost vylenošila, dostala hlad. Ale miska, v které bývalo jídlo, byla prázdná. Když už jí začalo hlady kručet v břiše, vzpomněla si na úkol, který dostala od pana výpravčího Stejskala.

  -Haló, haló, je tady někde nějaká myš?- začala křičet  Frída. Nic se neozvalo.

   Přiběhl pejsek Fousek: -Haf, Co potřebuješ Frído?-

   -Myš.-

   -Jakou myslíš?-

   -No jakou, jakou, no prostě myš, ty hlupáku!-

   -Spousta myší je ve sklepě, haf!-

   -Kdo by se štrachal až do sklepa.....!- uprskla Frída.

    -Není myš jako myš.... haf.. tady v kanceláři je  také jedna,- ukázal šibalsky Fousek tlapkou směrem k počítači a odběhl ven. Smál se, až  se mu uši třepotaly. To ale nevěděl, co ta hloupá kočka vyvede. Frída se rozhlíží po dopravní kanceláři, kouká a na stole vedle počítače opravdu leží -myš-. Dlouhatánský ocas zapojený do zásuvky. Vůbec se  nehýbe.