Zdeňka Jordánová

M i l u j i    s v ů j   ž i v o t

 V loňském adventu jsem získala letáček se zajímavou vánoční slevou na ezoterický festival v Praze Miluj svůj život s andělskou hedvábnou dílnou.

Ezoterika i kreativa mi přináší potěšení a tak bylo rozhodnuto o mém vánočním dárku, který jsem si uskutečnila až letos v březnu. Dlouho jsem nevěděla s kým, kdy a jak pojedu, ale vesmír mi to již dopředu zařídil tak, že vše lépe vycházelo, než jsem si představovala a i proto svůj život miluji.

Můj odjezd na festival již v pátek večer byl uspíšen rekonstrukcí bytového jádra našeho bytu, kdy vůně lepidla a hudba řemeslníků mě doslova vyhnala do Prahy, ke své kamarádce, aby nemusela trávit sama první noc na ubytovně v Záběhlicích. Život mi trochu připravil zkoušku z orientace dle plánku v neznámé části Prahy, ale i moji přítelkyni trochu zklamal orientační smysl a opět se objevil nějaký můj andílek, který bděl nad mým cestování v podobě třetí přítelkyně, s kterou jsme trávily dovolenou s jogou v Chorvatsku a která Prahu velmi dobře zná. Všechny jsme se šťastně našly, přihlásily se na informacích i si stihly zazpívat několik manter na festivalovém koncertu, ale musely jsme dříve odejít, abychom stihly poslední autobus do místa našeho víkendového ubytování. Ubytovna „Lesy“ u malého potůčku s výhledem na Zahradní města nás ve tmě již očekávala, připomínala mi trochu chmelovou brigádu a pochodující mravenci na stolečku opět společné chvíle v bungalovu v Chorvatsku, kde naše drobečky byly potravou těmto malým tvorečkům, ale protože jsme milovaly příběh o kobylkách v polévce i my jsme je nechávaly žít, pouze je moc nevykrmovaly drobečky, vždyť i ti mravenečkové svůj život milují.

I když stěny byly tenké, dlouho do noci jsme povídaly o minulých zážitcích a očekávaly další dva dny festivalu. Jízda na festival druhý den již proběhla v pohodě a my se rozběhly po škole, kde festival probíhal. Začal přímo maraton, prodejní výstava, přednášky o barvách, bylinkách nebo duchovnu, chvíli jsme byly tygřicemi a chvíli v tělocvičně hledaly svých osm brokátů, přítelkyně měla ještě naplánované setkání s dalšími pražskými přítelkyněmi a já jsem již pospíchala na svou andělskou hedvábnou dílnu. Zkušená a přátelská lektorka, prima tvůrčí kolektiv přivolal mnoho andílků, kteří nám pomáhali při naší tvorbě, protože na všech šátečkách i šálkách se objevily krásné skvrnky s křidélky, všechna dílka se staly krásnými originály a i pro tyto okamžiky svůj život miluji. Pobyt na tomto festivalu, který byl pro mě letos pouze nouzové řešení, protože poslední dobou jsem se naučila vítat jaro s přáteli na jogovém víkendu, byl velmi přínosný, protože zde byla opravdu široká nabídka aktivit, na některé přednášce jsem se mohla pouze otočit, abych stihla další, na jiné setrvat až do konce, většinu přednášejících jsme mohli pro další kontakty poznat i na prodejní výstavě a i zde se dalo poznat jak daleko jsou ztotožněny s ideály své přednášky nebo zda zde vládne byznys...

Při jednom přesunu mě upoutal název přednášky spisovatelky Zdeňky Jordánové  v tělocvičně Žít.  Tento námět mě velice zaujal a toužila poznat přednášejícího, který tak krásně nazve, svoji přednášku, to co je nám nejbližší, ale přitom tak složité, to co je naší podstatou.

Na výstavě jsem objevila několik knih této přednášející a vyzbrojena knihou Souvislosti jsem plna očekávání šla bojovat o pěkné místo k sezení do plně obsazené tělocvičny. S autorkou i s jejími knihami jsem se dnes setkala poprvé, její název přednášky byl pro mě vysoce motivující, protože i když nepochybuji, že stále žiji, občas klopýtnu a musím se zase zvedat a jít dál.  V průběhu besedy se spisovatelkou mě velice překvapilo, že mnozí lidé ze sálu nejsou zcela přesvědčeni, že stále žijí a krásné bylo její povídání a přesvědčování o hloubce života, moje myšlenky dostávaly slovní podobu. Všem lidem, kteří přišli na tuto besedu byla nenásilně nabízena myšlenka, že svůj život milují a mnoho jich s těmito pocity z besedy odcházelo. Získala jsem autogram do zakoupené knihy a od života jsem dostala další dárek – moji andílkové zprostředkovali náhodné setkání s manželským párem ze sousedního panelového domu, kde bydlím a byla mi nabídnuta cesta domů autem. Rychle jsem se rozloučila se svojí kamarádkou, s kterou jsem návštěvu festivalu absolvovala, naplánovaly jsme si společnou dovolenou u moře v Chorvatsku , popřály si vše dobré a pospíchala vrátit se s domů, do svého bytečku s věcmi, které mi připomínají krásné chvíle, k přátelům, abych mohla opět milovat každodenní život, obohacena krásnými vzpomínkami. Nebyla jsem tudíž svědkem toho co mé přítelkyni mohutně zkomplikovalo další životní cestičku , při svém odchodu z festivalu si zlomila nohu, naštěstí zde bylo mnoho lidí, kteří svůj život milují a byla ji poskytnuta ta nejlepší péče v nemocnici v Praze.

Po příjezdu domů jsem se začetla do knihy Souvislosti, je to kniha, která se čte sama, kniha, kterou psal život svými příběhy a začala chápat souvislosti , které se vyskytly kolem právě uplynulého víkendu. Postupně jsem si je začala navlékat na svůj životní náhrdelník a  už jsem se ani nedivila, že několik lidí z mého okruhu zná autorku osobně, jedna paní z jógy s ní studovala, druhá ji zná z křestu knihy v knihkupectví našeho města, další má všechny její knihy, ale zatím neměla příležitost ji osobně poznat. Často se mi po krásných prožitcích jakoby rozsvítilo, nevěděla jsem dlouho co to vlastně je, teď již vím, že to jsou souvislosti života, který nám ale život odkryje až dodatečně. Možná, že právě

pro tuto knihu jsem měla jet na festival, abych si lépe ujasnila své vnitřní pocity, pocity štěstíčka i pro překonaných životních mráčkách, uvědomit si, že svůj život i přes různé životní zkoušky opravdu m i l u j i.