Tři stupně meditace
Tři stupně meditačních zkušeností na duchovní stezce
Volně přeloženo z Žákovských inspirací zaslaných z Anandy Assisi na podzim 2012 B.H. a I.V.
Svamí Krijánanda vždy zdůrazňoval důležitost ukončení jedné práce, než začneme další.
V každém projektu jsou tři stupně: počáteční kreativní inspirace, těžká práce překonávání všech vzniklých problémů a radost, kterou přináší zakončení.
Pokud počáteční inspirace začíná blednout a vystávají výzvy, je snadné opustit projekt, spíše než vynaložit energii k dokončení. Opakujeme tento vzor stále znovu, dokud se nenaučíme, že úspěch přichází jen se stálou koncentrací.
Shledáváme, že je to podobný vzor naší meditační praxe. Nejprve jsme unášeni počáteční inspirací a radujeme se z objevování duchovní stezky. Často noví oddaní jsou požehnáni hloubkou vnitřních zážitků a jednoduchostí dosáhnout meditační hloubky, která později uniká. Svamí Krijánanda to vysvětloval, že to je Boží cesta předávání nám sebedůvěry v našem vlastním duchovním potenciálu.
Potom narazíme uprostřed fáze, když začíná tvrdá práce. Tato perioda může být mnoho let, jak se probíjíme s touhami, pouty a karmickými tendencemi, které nedovolují plynout, aby duchovno proudilo do našich životů. A jsme neklidní. Proto Mistr řekl, že klíčem k úspěchu v meditaci je intenzita a vytrvalost.
Abychom prošli neklidnými obdobími na cestě, potřebujeme proto, abychom získali čerstvé, kreativní přístupy kontakty k naší sadhaně (duchovní praxi).
Zkuste přidat zpívání nebo učení se novým písním, nebo praktické meditační procházky v přírodě, zahrnout dobu jógy postupně do programu vašeho dne nebo se setkávat v inspirujícím prostředí. Duchovní vytrvalost v tváří v tvář neklidu nakonec povede přes období úsilí do třetí fáze vnitřní radosti a naplnění.
Aby se úspěšně meditovalo, je potřeba být jako vytrvalostní běžec, který akceptuje nerovnost terénu. Člověk by neměl být překvapen, když se setká s výzvami během cesty.
Když je člověk na vrcholu své stezky, jsou období, kdy se cítí velice blízko k Bohu a v takových obdobích a v takových obdobích se cítí naladěn jako by opravdu běžel k nebi. Pak se najednou tato vlastnost ztratí a objeví se znova mraky a on přemýšlí, co se stalo.
Můžeme porozumět této cestě, čím dříve se dostaneme do božího stavu vědomí, síla deziluzí bude pro nás požehnáním a myslíme si, že jsme zvláštní nebo důležití. Podaří se nám malý boží zážitek a místo rychlého porozumění si začneme myslet -„ jsem něčím nyní, jsem něčím zvláštním.“ Ego opět přichází a kvůli tomu se opět vracíme.
Cesta ven je pro všechny naše energie vždy řízena směrem k Bohu. Opravdový žák vždy myslí jenom, jak by mohl sloužit Bohu a více guruovi. Co více by mu mohl dát. Jestliže oddaný začíná přemýšlet, jak by mohl získat více zážitků nebo více realizace, potom padá zpět do deziluze. Je to stálé dávání a v tomto dávání Bůh může dát ještě více. Je to jako uzavřený obvod, který vytváří větší a větší silu.
Proto, pokud meditujete, myslete více na to, co můžete nabídnout jako celá vaše bytost Bohu, s čistým srdcem, navíc dynamicky. Potom On přijde svobodně k Vám a láskyplně Vás povede Vaším úsilím.
Zdroj - Hovory Swámi Krijananda
