Podstata vděčnosti
Svámí Krijananda
V roce 1980 se vyjádřil Svámí Krijananda o podstatě vděčnosti a s některými myšlenkami, uveřejněnými v prosincovém vydání žákovských listů z Ananda Assisi bychom i my rádi seznámili návštěvníky našeho webu.
Při pozorování lidí jsem si všiml, že hodnota být vděčný je známkou duchovní vytříbenosti. Nemyslím tím schopnost vyjádřit vděčnost, ale cítit ji.
Mnoho lidí vyjadřuje vděčnost vnějším způsobem, ale skutečné vyjádření ocenění není ve slovech, ale vychází z nitra. Tento druh vnitřního ocenění, což je prociťování lásky, je stejný jako naladění se na božství.
V Americe se běžně děkuje za projevení dobra druhému, ale v Indii se zpravidla nevyjadřuje dík svým nejbližším a nejdražším, protože se to zdá příliš formální.
Mnohem typičtější indické vyjádření je nabídnout jejich lásku v tichosti. Všiml jsem si, že citliví lidé všude vyjadřují vděčnost tímto způsobem. Zda řeknou nebo neřeknou „Děkuji Ti“ je vedlejší.
Zkuste rozšířit své vědomí tak, že když řeknete: „Děkuji Ti“, myslíte tím „Bože, miluji Tě a prostřednictvím Tvých darů, vidím jak Ty miluješ mne. „Pravý druh vděčnosti není za Boží dary, ale za jeho lásku.
Schopnost cítit a vyjádřit ocenění hluboce není vůbec běžná. Často, když lidem prokazuješ laskavost, jednají, tak jako bys jim ji dlužil. Nechtějí vyjádřit ocenění ze strachu, že budou využiti nebo jim bude ublíženo.
Všiml jsem si, že zvláště ve velkých městech, mají lidé neustále ve svém vědomí strach, že budou napadeni nevhodnou poznámkou. Pokud se na ně v davu usmějete, dívají se na vás podezíravě, jako byste se pokusili o něco proti nim.
Zkuste, aby vaše vědomí říkalo „ Nevadí mi, jak se ke mně chovají druzí lidé, jen si užívám pociťování a vyjadřování lásky a ocenění." To co dáváme, dáváme za sebe a nezáleží na tom, jak je to přijato.
Známkou duchovní vytříbenosti je vůle dát více než dostaneme, zůstat otevření ostatním za všech okolností a nikdy se nebát toho, jaký může být výsledek. Pokud jste schopni toto učinit, je to známkou, že jste vyvinuli dostatek vnitřní síly, že již nepotřebujete chránit sebe.
Když děkujeme Bohu za všechno, tím a pouze tím skutečně rosteme.
.
Teprve tehdy, když jsme schopni dát opravdové ocenění Bohu, začneme rozumět, že všechny dary, dobré nebo zlé, přicházejí od Něj a není nic, čeho bychom se měli obávat. Opravdu nic není špatné, protože věci, které jsou bolestné, přicházejí vždy jako nejdůležitější lekce nebo očištění. Dokonce i ty nejnešťastnější události se projeví na konci jako obrovské dary.
Tak děkujme Bohu za naše požehnání, ale nejen za požehnání pouze v hodnotách dobrých věcí. Jsou to i příležitosti, které dostáváme k růstu a prohloubení naší lásky k Němu.
Velmi často, ti, kteří Boha milují nejvíce, jsou vystaveni nejtěžším zkouškám - Neznamená to, že je šťastný kvůli tomu, že nás vystavil zkouškám, ale ví, že náš duchovní růst je může vyžadovat.
Měli byste být rádi, jestliže Bůh požaduje od vás více než od ostatních, protože to znamená, že jste ochotni dávat více. Kdysi jsem se učil, že duchovní život není určován v hodnotách toho, co nám Bůh dává, ale v hodnotách, co jsme ochotni dát a stále dávat Jemu.
Pokud dáváte každou částečku své energie, budete to vy, koho požádá dávat ještě více. Řekněte sami sobě: „Mám být zbabělcem nebo hrdinou?“ - protože pokud chcete duchovně růst, nemůžete být zbabělcem. Neznamená to, že Bůh by nás chtěl zkusit zničit. Spíše se snaží sloupnout z nás ego a lpění, abychom si s ním porozuměli nesobeckým božským způsobem.
Jedním z největších paradoxů duchovní stezky je, že pokud máte vůli dát vše Bohu, když ho milujete bezpodmínečně jako On miluje Vás, vrátí se vám vše zpět tisícinásobně. Jak svatý Jan říká: „pokud chcete vlastnit vše, nepřejte si nic vlastnit, pokud chcete být vším, přejte si být ničím.
Pokud dospějete k bodu, kdy můžete říci :“Vše je tvé Pane, mé tělo, můj majetek, v tomto okamžiku si můžeš vzít vše a já se nebudu ohlížet zpět", tehdy vám Bůh dá vše, co byste mohli chtít nazpět.
Toto je pravá podstata vděčnosti. Měli bychom usilovat vždy ukázat tohoto ducha směrem ke každému, zvláště směrem k Bohu. Měli bychom zkusit udržet si své vědomí, které říká „Dávám vám vše a nechci nic vracet a beru vše co dostávám pouze jako symbol vaší lásky.
čerpáno z žákovských listů Ananda Assisi 12/2013
