Bože, Bože, Bože

Když z hlubin spánku
Stoupám po točitém schodišti k bdění, šeptám:
Bože!, Bože! Bože!

Jsi potrava, a když přeruším svůj půst
nočního odloučení od Tebe,
okouším Tě v duchu a říkám:
Bože! Bože! Bože!

Když moje mysl spřádá sny
z vláken vzpomínek,
nacházím na té kouzelné tkanině vyšito:
Bože! Bože! Bože!

Každou noc, v době nejhlubšího spánku,
sní můj mír – volá: Radost! Radost! Radost!
A tato radost zpívá stále znovu:
Bože! Bože! Bože!

V bdění i při jídle, při práci, snění i ve spánku,
při službě, meditaci, zpěvu i božské lásce,
má duše stále brouká, aniž ji kdokoliv slyší
Bože! Bože! Bože!

Báseň otištěna v Životopisu jogína Paramhansa Jógananda