Phil Bosmans

 Phil Bosmans byl belgický katolický řeholní kněz, humanitární pracovník a autor duchovních spisů. Bosmans se narodil jako Vlám a strávil většinu svého mládí v Genku v belgické provincii Limburg.

 

V roce 1941 vstoupil do řádu Montfortanů v Rotselaaru. Tam zůstal až do konce druhé světové války a v roce 1945 se přestěhoval do Oirschotu v Nizozemsku. Tam v březnu 1948 obdržel kněžské svěcení. Bosmans žil od roku 1957 v malém klášteře montfortánů nedaleko Antverp.

 V roce 1959 založil charitativní organizaci „Bond zonder naam“ , jež přes hranice států konala mnoho sociálních iniciativ.Organizace pro tzv.kulturu duše propaguje různá přísloví a aforismy a rozšířila se do 37 zemí světa. Má své zastoupení i mezi stoupenci esperanta "Movado sen Nomo" hnutí bez jména a kultura srdce, kde byla vydána i kniha  Šance pro štěstí, útlá knížka se zajímavými aforismy

 Založil dílnu Werkhuis M.I.N. , první sociální dílnu v Belgii pro bývalé vězně a muže bez dávek v nezaměstnanosti. V roce 1969 byla zřízena Opravna M.I.N. opravna, bezplatná služba pro staré, nemocné a zdravotně postižené. V roce 1973 byl otevřen Hotel MIN, ubytovací zařízení pro bývalé vězně. V roce 1990 bylo slavnostně otevřeno centrum De Stobbe, bývalá klášterní budova přeměněná na charitativní penzion pro ženy s více dětmi. Bosmans tak získal díky své práci přezdívku „moderní František“.

 V roce 1991 rezignoval na funkci předsedy Sdružení bez názvu. Jeho nástupcem se stal Frans Van Oudenhove. V roce 1988 vznikla německá pobočka této organizace, která má sídlo ve Freiburgu im Breisgau, další Sdružení bez názvu fungují také v Nizozemsku a Chorvatsku.V roce 1972 vyšla Bosmansova kniha „Menslief, ik hou van je“ . S 800 000 výtisky se stala jeho nejprodávanější knihou ve Flandrech. V Německu vyšla pod názvem Vergiß die Freude nicht poprvé v roce 1976 a prodalo se zde celkem dva miliony výtisků. Bosmans také publikoval práce v esperantu.V prosinci 1993 měli Bosmans autonehodu, pravděpodobně způsobenou drobnou mrtvicí. V únoru 1994 následovala těžká mrtvice, která vyústila v několikaměsíční hospitalizaci. Od té doby byly jeho pravé končetiny ochrnuty. V roce 2009 byl jmenován důstojníkem belgického Řádu koruny. Za své zásluhy získal také Visser Neerlandiaprijs a Cenu vlámského společenství .

Zdroj: a více  https://citaty.net/…ns/