To asi nebyla náhoda To asi nebyla náhoda

To asi nebyla náhoda


Letos na podzim jsem se přihlásila na sobotní setkání ananda jógy v Trutnově. Hory miluji, protože se mi zde krásně dýchá a asi náhodou jsem měla tento víkend zcela bez povinností, a proto jsem se rozhodla vytvořit si svůj víkend částečně sama, částečně  s přáteli.

V pátek ráno trochu poprchávalo, což jsem po letošním horkém a suchém létu ve středních Čechách uvítala a já jsem ujížděla autobusem směr Janské Lázně penzion Betlém, kde jsem měla zamluvené dvě noci i se snídaní a měla se později přidat ke mně ještě jedna z kamarádek jogínek.

Za vlahého podzimního deštíku jsem dorazila do objednaného penzionu. Paní, která zde uklízí, mě uvítala a ubytovala, protože vedoucí pensionu byl nemocný. Po prohlídce čistého a útulného penzionku jsem objevila i čajovou kuchyňku s ledničkami a trochu jsem litovala, že jsem si objednala i snídani, ale říkala jsem si je to bez starostí o jídlo. Ze vstřícného rozhovoru s vedoucím penzionu jsem se dozvěděla, že tento víkendz důvodu nemoci odpadají snídaně, asi to též nebyla náhoda, bylo to vlastně splnění mého nevysloveného přání. Ubytována jsem byla v čistém pokojíku a protože druhý den se měla v mém pokojíku ubytovat i moje kamarádka, šla jsem doplnit své zásoby zdravých dobrůtek do zdejšího obchůdku.

Odpoledne jsem se vydala lesem k rozhledně V korunách stromů a měla jsem krásnou procházku.

Za jasného jitra s krásným čisťoučkým a vlahým vzdouškem jsem zaplatila náš pobyt a odjela do Trutnova na setkání. A následoval bohatý program tam, kde se cvičí jóga,v místnosti naplněné duchovními vibracemi - jóga, meditace a zpěv, střídavě Trutnov a Praha, potom oběd a po obědě nám trutnovští přátelé připravili velké překvapení! Setkání v trutnovské čajovně s malířem mystických obrazů, který rovněž namaloval velký obraz Jóganandy a umístil ho do této čajovny. Oči na obraze přitahují na sebe pozornost. Jógananda je autorem knihy Životopis jogína, dnes už klasické duchovní literatury. Malíř, připomínající umělce bohéma, ale současně i indického jogína vyprávěl o sobě, o malování, o své hudební činnosti, pohostil nás čajem a pozval do svého ateliéru na náměstí v Trutnově, kde na nás velice zapůsobila hloubka jeho obrazů. Prozradil, že v Janských Lázních je výstava jeho obrazů v evangelickém kostele. Vzpomněla jsem si na letošní léto, byla jsem totiž s vnučkou a manželem na výletě v Janských Lázních, manžel s vnučkou zamířili do bazénu a já jsem náhodou nakoukla do otevřeného kostela, kde mě zaujaly obrazy, ale neměla jsem čas, pospíchala jsem za nimi. Nyní se tedy setkávám přímo s tvůrcem - náhodou?

Sobota rychle utekla a měly jsme s kamarádkou odjet autobusem do Janských Lázní. Ale náš přítel z Prahy, také účastník setkání, rád vyhověl našemu dotazu a odvezl nás tam a vydal se na zpáteční cestu do Prahy.

V penzionu Betlém jsme si v jídelně připravily chutnou večeři z našich bohatých zásob. Během ní se za okny jídelny objevily dvě srnky, které se tu u Betléma klidně pásly!

Večer jsme vzpomínaly na příjemné setkání s přáteli.

Probudily jsme se do rána s úplně čistý modrým nebem a z okna jsme viděly na křesťanský kostelík na kopci. Ještě před snídaní jsme si zacvičily venku energetizační cvičení. Chtěly jsme si hlavně prohlédnout výstavu obrazů v evangelickém kostele, snad seženeme klíč od kostela, pomyslely jsme si. Toužily jsme si obrazy v klidu prohlédnout, obrazy malíře, s kterým jsme se seznámily den předtím.

Vypravily jsme se tedy na prohlídku horských lázniček. Šly jsme okolo dětské léčebny Vesna a zamířily ke křesťanskému kostelíku, kde hrály varhany a právě tam začala náhodou ranní mše se zpěvem. Chvíli jsme poseděly a dále pokračovaly v prohlídce. Pár kroků za kostelem jsou u cesty k hlavní kolonádě panely s fotografiemi o historii Janských lázní a socha Krakonoše, tam jsme se zdržely prohlížením, potom jsme se podívaly nejdříve dovnitř krásně prostorné a prosvětlené kolonády a obdivovaly jsme potom i její upravené okolí, včetně zdejšího lázeňského pramene.

V dálce jsme už viděly evangelický kostel a dveře byly otevřené!. Je to snad náhoda? V pátek zde žádná cedule nebyla a nyní v jasném dnu nás kostelík zve dovnitř. Ano, jsou to obrazy, které jsem již viděla, teď mám čas prohlédnout si je i si u nich zameditovat. I zde nás čekalo překvapení, během meditace se objevil fotograf a obrazy začal fotit. Vyšlo najevo, že je blízkým a dlouholetým přítelem tohoto malíře z Trutnova.

Dopolední slunce dokonale nasvítilo mystické obrazy a světlo bylo najednou nad námi, vedle nás, světlo nabíjelo, ale i zklidňovalo, světlo probouzelo a rozehrálo hru barev. Když jsme si vše důkladně vychutnaly, vyšly jsme ven. Vedle kostela je i škola v novogotickém stylu a na jejím štítu je letopočet 1875. Potom nás zaujal obchůdek trutnovské výtvarnice 'Ostrov dobré pohody' a tam jsme si koupily drobné suvenýry s osobitými kresbičkami této výtvarnice.

Blížilo se již poledne, ještě jsme vystoupaly k lanovce na Černou horu. Byl čas nasytit i naše tělo - bratra Oslíka – jak ho nazýval svatý František z Assisi. Byly jsme už docela ušlé, tyto horské lázně v nadmořské výšce 613 metrů, jsou v kopcovitém terénu.V duchu jsem si několikrát vzpomněla na slova prvních dopisů mé dcery z dětského tábora ...vyšly jsme veliký kopec.... . Chtěla jsem tedy ušetřit sebe i svoji kamarádku dalšího kopce a našla, dle svého názoru, zkratku k restauraci nedaleko našeho pensionu bez zbytečného stoupání a klesání jenže stoupáme a stoupáme a už jsme na silnici, není to ta správná zkratka! Kam mě to tedy zavedlo, když jsem si myslela, že za pobytů v lázních s manželem a s vnučkou to tu už zde docela znám??? Za chvíli jsem si oddechla, jsme u skvělé restaurace Lesní dům s krásným výhledem na hory. Další krásné místo Janských Lázní, místo které bychom nepoznaly, kdybychom nevystoupaly. Asi to též nebyla náhoda měly jsme to vidět a vybrat si dobrý oběd ve stylové horské restauraci.

A potom už jsme si zahrály pouze na lázeňské návštěvníky, pomalu jsme sestupovaly, ochutnaly horkou lázeňskou oplatku a posadily jsme se u lázeňské kolonády. Potom už byl čas se vrátit do pensionu a připravit se na zpáteční cestu autobusem domů. Při konečném balení a odchodu mi náhle přišla myšlenka - v jídelně jsem zapomněla rýžové chlebíčky, ve stejné chvíli přítelkyně právě vešla do dveří a řekla: "Blanko, v umývárně mi přišla myšlenka, zda jsi si z jídelny vzala i rýžové chlebíčky?“ To už ale opravdu není náhoda, jenom potvrzení přenosu energie myšlenek, které proniknou i přes stěnu umývárny, chodby i pokoje.

Vlastně celý tento víkend byl potvrzením velké síly božské lásky, která řídila naše kroky a zametala nám z cestičky různé překážky. Pokud bychom si program sami plánovaly, nemohly bychom ho lépe prožít, boží síla a naši duchovní Mistři byli celou dobu s námi, a také nás inspirovali, abychom si předem koupily jízdenky na zpáteční cestu autobusem. Autobus se totiž v nedělním podvečeru rychle zaplnil. Já jsem dostala také příležitost více se osobně poznat se svojí kamarádkou - cvičitelkou ananda jógy. Změnily se trochu plány i plnost našich zavazadel, jela jsem na víkend bez jídla a knihy, domů si přivážím jídlo i půjčenou knihu Perfektní zdraví i to je přece nádherná symbolika, perfektní zdraví si přejeme všichni !!!! Uvědomuji si, že je to vlastně tak po celý náš život, jenom to tak silně nevnímáme jako se to stalo nyní o tomto víkendu. Náhody jsou pouze potvrzením síly, která pomáhá a miluje. Vlastně to vím, přečetla jsem o tomto tématu i mnoho knih, ale teprve podobné vlastní prožitky a praxe mi tyto pravdy potvrzují, že se vyplatí občas otevřít své srdéčko a nechat plně naplnit své tělo boží láskou

více o malíři a jeho obrazech na http://www.robertfurbacher.cz/.



Labuti pirka