Návštěva ZOO Návštěva ZOO

Návštěva ZOO


Všichni víme, že babičky a dědové na celém světě více rozmazlují  svá vnoučata než jejich rodiče  a rádi zvou svá vnoučata na společné výlety. Nejinak tomu bylo i v naší rodině. Naše vnučka dosáhla tří let,a dostala mladšího bratříčka a její prarodiče ji vzali na výlet  za zvířátky. Doma, i u babičky a dědy, se předem prohlíželi knížky o zvířátkách a do mluvy dospělých se stále častěji dostávaly i zvířecí zvuky jako haf, mňau, bú, bé, mé, kokodák nebo iá.

Konečně nastal den návštěvy ZOO, Kačenka vyzbrojena batůžkem a nezbytnou Kiki – ošetřovatelkou odjela za zvířátkami. U  pokladny, i když ještě nedorostla do výšky placené návštěvnice ZOO, získává razítko na ruku se zvířátkem, a současně si odnáší i pytlíček s krmením pro zvířátka. Roztomilá morčátka jsou vděčná za granulky a tu Kačenka objeví hravé kozičky, určitě mají hlad a je zde cedulka – možno krmit! „Určitě máte hlad, dám Vám něco dobrého,“ přistupuje s úsměvem ke kozičce.

Ale co se neděje! Kozičce jedna nabízená granulka nestačí a v mžiku  vsouká do své tlamičky celý pytlíček s granulkami, pouze dvě vypadnou na zem. Ale ouha, dostanou chuť i druzí a na Kačenku,  která je skoro velká jako tyto zvířátka, ale i na  babičku s dědou dorážejí hravé kozičky a kůzlátka.

Kačenka se s úlekem začíná vysvětlovat kozičkám: „  Kozičky nechte mne, já nejsem jídlo, já jsem Katka,“ a prchá z oddělení koz.

  Dědeček kupuje další pytliček s krmením pro hladová zvířátka, ale vnučka se mezi „zlobivé“ kozičky již nevrací. Později jsme se dozvěděli, že tyto kozičky cíleně dostávají omezené krmení, aby byly vyhladovělé pro návštěvníky a nezpůsobily si zažívací potíže. Nacházíme však krásné husičky a slepičky, které jsou vděčné za jednotlivé granulky prohazované za mříží.  Štěstí nakonec vnučka nachází v množství prolézaček a potom si pochutnává na své svačince jablíčku a mrkvičce. Je jaro, všude je mnoho zeleně i plno rozkvetlých hlaviček sedmikrásek a pampelišek, i ty v tom období jsou  přírodním lékem,   vysvětluje babička Kačence,   který nám příroda dávkuje. Kačence chutná kvítek a hned je trhá i domů jako dárek mamince a tatínkovi, bohužel  i doma nastává vysvětlování v obavě před možnou otravou bylinami, protože příroda léči, ale musíme vědět svoji správnou míru, správné dávkování.

Z výroku Kačenky si uvědomuji okolnost,  jak se my lidé chováme v současné době  nešetrně    nejen k zvířatům, ale i  k  celé  naší přírodě. Vždyť kolik lidí „musí mít“ každý den maso, vyžaduje ho stále více a více, a zvířátka, která by se se chtěla radovat z přírody a milovat své  maličké, musí předčasně zemřít po životě v klecích a krmení  plného jedů, po kterém  rychle přibývají… Přitom zvířecí mazlíčkové jsou ve velké oblibě a  jejich majitelé by určitě nedovolili ublížit svému zvířecímu mazlíčkovi, protože i ony jsou stejně jako my lidé součástí přírody 


Zamysleme se nad tím, omezme spotřebu masa, abychom současně omezili činnost jatek nedůstojných lidskému vztahu k životu, nezavírejme slepičky do vězení, aby snášely více a více vajec, aby ony nás nemusely prosit o šetrnější přístup , nedovolme, aby nás neprosil les, o zachování rovnováhy v přírodě. Važme si více darů,  které nám denně předává matka Země v podobě klásků, bylinek, ovoce a zeleniny, tolik můžeme z těchto darů vykouzlit a pokud někdy okusíme kousek masa - omluvme se zvířátkům a poděkujme jim.



Labuti pirka