Betlémský příběh Betlémský příběh

Betlémský příběh

Příběh putování Josefa a Marie do Betléma je popsán v Lukášově a Matoušově evangeliu. Jde o zprávu pocházející z 1. století po Kristu. Lukášovo evangelium ve druhé kapitole zachycuje narození takto:


„Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.“ (Český ekumenický překlad Bible)

Betlém je městečko položené na okraji pouště asi 7 km od Jeruzaléma. V době dešťů poušť rozkvete a stává se vítaným rájem pro stáda ovcí a koz. V letních měsících se opět mění v poušť. Není tedy divu, že v krajině přespávající pastýři se stali prvními svědky narození. Ale především je Betlém místem narození krále Davida. Ten vládl na přelomu 11. a 10. st. před Kristem a byl považován za vzor všech králů a vládců.

 Naše jesličky připomínají narození Ježíše. Nejstarší zápis o slavení Vánoc je z roku 354 v římském chronografu,. ale nejde o skutečné datum narození Ježíše. To neznáme. Šlo o den, který podle nařízení císaře Aureliána z roku 275 po Kristu má být slaven jako den zrození slunce. Pro křesťany nebylo nikdy myslitelné uctívat slunce jako boha. Zato věří, že pravý Bůh je nesmírně milující, proto je dárcem existence a života. Ba dokonce jde tak daleko, že se sám stává člověkem – Ježíš se narodí jako lidské bezbranné dítě. On je tím pravým sluncem. Příběh Ježíše však nekončí jesličkami, ale nalezne své vyvrcholení o Velikonocích. On – Bůh a člověk – bere na sebe všechny lidské viny, bídu, zlo a umírá v úplné vydanosti za každého z lidí hrozivou smrtí kříže. Ale Boží mocí smrt překonává a nyní nabízí všem, kdo uvěří v jeho jméno dar života. Vánoce jsou tedy úzce spojeny s dramatem Velikonoc a v mnoha ohledech je předznamenávají.

 Stavění betlémů lze spojit s římskou bazilikou Santa Maria Maggiore, kde byla vytvořena kopie Betlémské jeskyně již v 5. st. po Kristu. Ale vlastní scéna jesliček je asi pozdější. Je spojována se sv. Františkem z Assisi, který toužil zakusit atmosféru Vánoc, a tak postavil živý betlém a zde slavil své Vánoce v roce 1223. V našich zemích lze mluvit o rozšíření betlémů v rodící se době barokní. Domníváme se, že první jesličky v naší zemi byly postaveny v Týnském chrámu v Praze v polovině 16. st. a zdá se, že po zákazu Josefa II. byly právě takovéto jesličky vytlačeny z kostelů do domácností. Tím se rodí nový fenomén lidových jesliček. Dnes již jsou jesličky běžně v kostelích k vidění. Staví se na konci doby adventní, která trvá čtyři neděle před 25. prosincem a je vlastně přípravou na příchod mesiáše. K vidění jsou po celou dobu vánoční, která začíná v předvečer slavnosti Narození Páně (Štědrým večerem) a končí slavností Křtu Páně. V některých kostelích zůstávají až do svátku Uvedení Páně do chrámu (2. února).
 
převzato a více o vánočním čase - http://vanoce.vira.cz/vanoce/Betlemy-v-Ceske-republice