Vánoce

aneb Co život dal

Jaroslav Vrchlický

Hlas zvonů táhne nad závějí,

kdes v dálce tiše zaniká,

dnes všecky struny v srdci znějí,

neb mladost se jich dotýká.

……..

Zem jak by liliemi zkvětla,

kam sníh pad, tam se zachytil,

Bůh úsměv v tvářích, v oknech světla,

a v nebi hvězdy rozsvítil.

A staré písně v duši znějí

a s nimi jdou sny jesliček

Kol hlavy mé, jak v závěji

hlas tratících se rolniček.

Můj duch zas tone v blaha moři,

vzdech srdcem táhne hluboce,

a zvony znějí, světla hoří-

Ó Vánoce, Ó Vánoce

Zkráceno a čerpáno ze zdroje Zuzana Patócsová z www.cesky-jazyk.cz