Píseň dobrých znamení
EDUARD TOMÁŠ
M I L A R E P A
K tobě, můj Pane,
obracím se s prosbou,
dopřej mne , prosícímu,
setrvat v samotě….
Úrodnou zemi pokojného vědomí
svlažuji vodou své pevné víry
a vkládám do ní dobré símě
svého neposkvrněného srdce,
namísto hromu ozývá se nad ní má žhavá modlitba,
namísto deště snáší se na ni
Milost Učitele.
Jakům své nerušené mysli
dal jsem táhnout pluh i radlici rozumu i nauky.
Moji jaci, vedeni pevnou a jistou rukou,
na tvrdé uzdě nedílného cíle,
povzbuzování nikdy neumdlévajícím bičem horlivosti,
lámou a obracejí tvrdé hroudy nevědomosti i zlého chtíče
a vyvracejí balvany strnulých hříchů
i se vším býlím chamtivého pokrytectví.
Karmickými zákony
jako pod srpem padá k zemi
nabubřelý povrchní život
a zralé plody nejvyšší Pravdy
plní stodoly úrodou,
jež se vymyká veškeré představě.
Bohové sami připravili nejnádhernější pokrm
pro moje chudé bytí,
plné pokory,
hladovějící jen po čisté pravdě.
Tak nacházím vysvětlení svého snu:
z pouhých slov neuzraje pravé ovoce,
z pouhého jména nevyroste pravé vědění..
Kdo se oddává svaté snaze po poznání,
musí neochvějně cvičit svoji trpělivost
i horlivost vnitřního soustředění,.
Teprve po bolestné námaze a horlivém hledání,
prováděném s největší bedlivostí,
může nalézt to svaté….
Prost překážek a rušení budiž čestný boj člověka
hledajícího pravdu.
Milarepa
Píseň VELIKÝ GURU…
Veliký guru,
K tvým svatým nohám
skládám svůj život,
touhy i ctnosti,
dovol mi prosím k věčnému cíli
složit ti píseň spokojenosti.
Daleko za mnou zůstalo všechno,
čeho si člověk nejvíce cení,
spokojen ležím na tvrdém loži,
spokojen čekám na Osvícení.
Posledním sluncem zlátnou mé hory,
duch můj víc v bludu nevězí,
mým šatem světla závoj je sporý,
však bohové,
Ti vítězí….
PÍSEŇ K ZAPOMENUTÍ KNÍŽNÍ MOUDROSTI
Čest a sláva u svatých nohou ctihodného Marpy,
ať mne nikdy nedá přít se s nikým o víru a nauku.
Protože na mne sestoupila milost mého Pána,
vyprchala ze mne touha po světském rozptylování.
Tak dlouho jsem se oddával rozjímání o lásce a soucitu,
až jsem zapomněl všech rozepří.
Tak dlouho jsem byl ponořen v milost gurua,
až jsem zapomněl na nízké tělesné bytí.
Tak dlouho jsem byl pohroužen
v ústně předávanou moudrost,
až jsem docela zapomněl na všechna písma a knihy.
Tak dlouho jsem bádal, co je ve vědění podstatné,
až jsem zapomněl na klamnou pošetilost vědění.
Tak dlouho jsem pozoroval
tento i budoucí život jako jediný,
až jsem zapomněl na strach před smrtí, bázen i naději
Tak dlouho jsem se hroužil
v nezrušitelné a v Nezrozené,
až jsem zapomněl stanovit si nějaký zvláštní cíl.
Tak dlouho jsem pozoroval všechny jevy jako Jednotu,
až jsem zcela zapomněl uvědomovat si sebepohroužení.
Tak dlouho jsem udržoval vědomí
v nezrozeném stavu svobody,
až jsem zcela zapomněl na uměle vytvořené zvyky.
Tak dlouho jsem se oddával pokoře těla i ducha,
až jsem zapomněl na pohodlí a klid klášterního života.
Tak dlouho jsem bádal
o bezvýznamnosti všeho pozemského,
až jsem zapomněl slov i vět, obvyklých při každém příchodu.
Proto si je, učenče Tsaphuvo,
hleď nalézt v nějakém velice učeném díle.
