Jsem jedlík rýže

Jsem Jedlík rýže, Jedlík rýže, Jedlík rýže

Jsem Jedlík rýže – proto ji měj pro Mě,

to nejsattwičtější je krmě

a složena je z malých zrníček.

Měj pro mě vždycky aspoň kousíček.

Jedno to zrno zbožnost je,

v druhém tvá práce vibruje

.. v jiných se zračí lásky zář,

úsměv Mně vložen na oltář.

V pokoře mnohá zrna jsou

a každou chvilku vyrostou.

Čím více „já“ své zahladíš,

tím více rýže nahradíš.

Každým Tvým dechem, v myšlence

nechť přibývá Mně do hrnce

a nenajdeš nic na světě,

z čeho Ti rýže nevzkvete.

Já rýži tvou jím vždycky rád,

pozorný budˇ, bych neměl hlad,

a v zrnu, jež mám nejradši,

mí tvoje srdce postačí.

Když zmenšíš se, Já vyrůst smím.

v utišení zesílím

a strhám pouto, jež tě víže –

Jsem Jedlík rýže, Jedlík rýže, Jedlík rýže

Je to alegorická báseň, jak vnitřní člověk, čili ta vnitřní jiskra,

Mluví k člověku, aby každou maličkost, každou svou možnost

Využil k obrácení do nitra, k sebepoznávání.

Je to na vnitřní notu,

To když se na někoho usmějete, už je to pro něj dar, už je mu veseleji,

Než když se něho třeba mračíte.

Žádná věc, žádná myšlenka není tak oddělená – jako zrnka rýže .

Aby nemohla být produchovněná, aby nemohla sloužit k zvnitřnění ,

Ke zlepšení a a ke zlepšení Vašeho okolí.

Míla Tomášová - Setkání