Zkus to vidět jinak

Trápení ti zaručuje nepřijímání toho, co zrovna JE.

Trable budeš mít, když nebudeš spokojen s tím, co TEĎ JE, protože potom nebudeš spokojen v životě vůbec s ničím.

Rozpor v sobě máš, když chceš být jiný, než jsi, když jdeš proti své přirozenosti – proti sobě.

Tlačíš a chvátáš někam jinam z toho, co se ti zrovna nabízí nebo,

když kopíruješ druhé, přijímáš jejich názory, řídíš se jejich radami.

Bůh je umělec, ne technik, proto jsi jedinečný stejně, jako je jedinečný tvůj úhel pohledu.

Kopírky jsou stroje, ne lidi.

To, co zrovna prožíváš, máš prožívat a nemůže to být jinak.

Neurózy vznikají slovy „kdyby…mohlo by…měl by…měl bych…“

Nic by nemělo být jiné, než zrovna je, protože to takové není.

Už chápeš, jak je hra Života geniální?

To, co zrovna JE, s čím se zrovna potkáváš, je to, co MÁ BÝT.

I kdyby ses na hlavu stavěl, nemůže a nemohlo to být v daném okamžiku jinak.

Můžeš s tím samozřejmě nesouhlasit, bušit do zdi, odporovat,

ale to je jediné, co se s tím „ty“ můžeš dělat.

Skutečnost nezměníš, protože už JE.

Proto je „rozumnější“ a logičtější (selský rozum) přijmout Skutečnost a bez odporu a nenávistí a bez věčného „kdyby“ vytvářet to, co si přeješ, po čem toužíš.

Skutečnost nečeká na tvé ano, ONA už své ano má.

Na tobě je ji přijmout, potom se lehce žije a snadno tvoří.

A pokud se na své cestě potkáš s tím, s čím nesouhlasíš,

jednoduše to přijmi jako něco, co nemůže pro tuto chvíli být jinak.

Moudrý to pochopí, ostatní si na poznání ještě chvíli musí počkat

a dostatečně se unavit věčným lamentováním, co mělo a co má být.

Vše je dokonalé, jaké to zrovna JE.

Není to určitě z tvého pohledu perfektní, ale je to jediné, co se nabízí.

To ti přinese klid a porozumění se sebou samým a s tím blázincem zvaným Život.