Léčení duše

„Všichni žijem’ v blázinci,“ tvrdí renomovaný psychiatr a psychoterapeut Radkin Honzák, muž vzdělaný a také vtipný, který už padesát let naslouchá lidským strastem. Je to současně i název zajímavé knihy 

 V rozhovorech s novinářkou Renatou Červenkovou se zamýšlí nad způsobem života, který dnes vedeme, i nad stavem společnosti, v níž duchovní rozvoj výrazně pokulhává za technickým. Co nám to přinese? Opravdu nám psychofarmaka pomohou k pocitu štěstí? Nejsou některé nové choroby spíš zlozvyky? Proč se mlčí o odvrácené straně papírových plen? Je psychoterapie léčba, nebo ztracený čas? Je pravda, že u vesla jsou teď psychopati? Proč umíráme v nemocnicích – tedy tam, kde nechceme? Témata jednotlivých rozhovorů tedy nejsou příliš povzbudivá, Radkin Honzák se jich ale ujímá s nadhledem a s lehkou ironií a vtipně komentuje fenomeny dnešní doby, které se, jak říká, „příčí Matce přírodě a psychiatrům zajišťují dostatek pacientů i do budoucna“.

Rozhovor o přežití s oblíbeným psychiatrem Radkinem HonzákemÚryvek Že psychofarmaka nejsou vitamin C, ví snad už každý absolvent základní školy. Jak si tedy vysvětlujete, že se jimi ochotně krmí miliony lidí? Závislých na prášcích je u nás desetkrát tolik co narkomanů a jejich počet stále stoupá.

Jeden důvod podle mě je, že vázne komunikace mezi lidmi, která by nám dopřála přirozené pohlazení, a tak nás musí pohladit prášky. Učebnicová klasika – dcera: „Maminko, máš mě ráda?“ Maminka: „A co to je mít ráda?“ V transakční analýze tomu říkáme angulární odpověď – formálně sice komunikace teče, ale protějšek vám vůbec neodpovídá na to, na co jste se ptala.

Zásadní však je, že žijeme v éře „enhancování“, jak se teď nepěkně, leč oficiálně uvádí v odborné literatuře. „To enhance“ znamená v angličtině posílit, zlepšit, no a my chemií vylepšujeme některé své vlastnosti a schopnosti, abychom v současném životním úprku obstáli.A leckdo to přežene až tak, že to vydá na hollywoodský trhák. Jordan Belfort, jehož ve filmu Vlk z Wall Streetu ztělesňuje Leonardo DiCaprio, vydělával jako americký burzovní makléř desítky milionů dolarů ročně, než se provalilo, že jeho grandiózní úspěch je podložen švindly s akciemi a závislostí na alkoholu, drogách, lécích. V devadesátých letech si vzal na výlet do Prahy přímo privátní lékárnu: marihuanu, extázi, amfetamin, kokain, tabletky extáze i quaaludu, což je barbiturát, také xanax, valium, morfin, restoril, vicodin, ambien, ativan, klonopin – a navrch láhev whisky a karton piv.

To je teď v módě, vykládat, čím kdo v minulosti svůj úspěch podpíral, abychom si sami před sebou nepřipadali tak blbě. V článku do časopisu Adiktologie jsem napsal, že už jen čekám na chvíli, kdy nějaký umělecký archeolog zjistí, že Beethoven napsal Devátou jen díky tomu, že si ve sklepě pěstoval lysohlávky.Proč vlastně odstartoval práškový boom v padesátých letech minulého století?

Způsobil to nejen poválečný rozvoj technologií, s kterými se lidi snažili udržet krok, ale také fakt, že díky nim jsme obecně zač

Kniha vyšla v roce 2014 c nakladatelství Vyšehrad