Cesta za mantrami
Cesta za mantrami a záhadná mříž
Jednou jsem si domluvila setkání se svojí pražskou kamarádkou na večerních mantrách ve středu Prahy. Z domova jsem odjížděla s různými pocity, s pocitem setkání s něčím co mně stále inspiruje, ale zároveň v hloubi duše jsem si přála najít pomoc i pro sebe, abych mohla podpořit jednu svoji blízkou osobu. Měla jsem v kabelce její fotografii, a protože sama jsem již několikrát poznala účinnost mantry OM, tušila jsem, že i zde mezi mantrami bude znít zázračná mantra OM.
Přivítání se známými i neznámými posluchači bylo více než krásné, tiše jsem si našla své místečko, odhodila předsudky, že neumím zpívat a nechala hudbu působit na své nitro. Stalo se něco zvláštního, aniž by vedoucí hudební produkce věděl cokoliv o mých součastných prožitcích a obavách, mantry byly všechny moje oblíbené a navíc voleny ve sledu, který přesně odpovídal mým součastným pocitům, se zavřenými očima jsem si připomněla celý minulý rok, své strasti i radosti, přes tony dostávalo mé srdéčko odpověď i dostatečnou porci OM pro načerpání pomoci druhým a opravdu očekávaná hospitalizace blízké osoby dopadla druhý den daleko lépe než bych očekávala.
2 hodiny utekly v míru a pokoji a najednou konec, lidé se balí, po této hudební meditaci a zároveň modlitbě se mě chtělo zůstat v tichu meditovat, nechat vše doznít, nač pospíchat na poslední autobus domů.
Poděkuji vedoucímu a ještě s hlavou v oblacích a myšlenkami mezi mantrami sestupuji dolů po točitém schodišti, kde se mi najednou objeví mříž, ale ta mříž mi nejde otevřít.... Poprvé v životě jsem byla v této budově, ale tuto mříž znám, viděla jsem ji před půl rokem při jógové meditaci ještě s mnoha a mnoha dalšími dvířky, které jsem rovněž nemohla otevřít. Co dále?? Musím se vrátím temných schodištěm pro pomoc zpět do studia, ochotná paní mě nasměruje do výtahu, kterým sjedu za obávanou mříží a již probuzená realitou pospíchám k metru,, čas odjezdu posledního autobusu se nemilosrdně naplňuje. Na stanici metra ujedou 2 vlaky druhým směrem,než já potřebuji a potom klus... a hurá... autobus čeká, mohu nastoupit jako poslední pasažér a znovu začít rozjímat. Andělíček mě musel ochraňovat, protože teprve teď mi dochází, jakou bych způsobila starost svým, blízkým, kdybych se nevrátila domů posledním pražským autobusem, kde bych přespala, zda bych stihla včasný nástup druhý den do práce, bylo krásné vzlétnout, ale naučit se i bezpečně přistávat mi občas působí potíže.
Děkuji Bohu, že mi dovolil toto setkání s hudbou, s přáteli a vlastně i se svým životem, mantra Život je sen, hra tajemná, kterou si každý hraje sám, úplně vyjadřuje i tuto moji situaci, setkání s mříží, často narazím na něco, co nelze odhalit a otevřít a vlastně často stačí málo, vrátit se, zkusit vše úplně jinak, snažit se vidět věci očima druhého a pokud to odpovídá mému božímu plánu stihám vše sice na poslední chvíli, ale správným vlakem a ve správnou dobu. Tato návštěva však pomohla nejen rozhýbat a ovlivnila mnoho věcí kolem mne, ale osud mi zrušil jedno jógové setkání a jako náhradou mi nabídl účast na dalším mantrovém setkání, opět ve studiu se záhadnou mříží.... Velice mne lákalo najít správný způsob otevírání oné, záhadné mříže, obsluha studia se mnou vypravila k onomu správnému vypínači, který však byl úplně někde jinde než jsem ho očekávala a pouze na jedné straně..... a asi do týdne mi přišla další nabídka na setkání , opět ve studiu s touto mříží.....abych mohla pokračovat v řešení svých problémů, bez problémů s mříží....
Za měsíc jsem jela tentokrát sama , aniž bych se předem informovala koho zde potkám, potřebovala jsem pouze získat nějaké nové informace a nechtělo se mi již kombinovat schodiště s mříží, rozhodla se pro programovatelný výtah, sice se rozjel až na podruhé, ale pochvaloval jsem si, vždyť použitím výtahu nepotřebuji znát otevírání mříže, cesta se mi otevře sama, zpět použiji opět výtah, zbytečně si komplikuji život..
Jenže i tento večer mi přinesl krásná překvapení, ve zkrácené verzi účasti na tomto koncertu . Ozvala se mantra, která mě hudebně inspirovala celé vánoce, mantra z CD nahrávky, dozvěděla jsem se její aspekt – poděkování za zbavení ilusí života a těchto iluzí jsem se v letošním roce zbavovala v mnoha a mnoha oblastech. Po další hudební improvizaci jako tichá myška vyklouznu ze studia a hledám obsluhu výtahu, hrůza, obsluha zde již není, přijde až na konec koncertu, já stihám poslední vlak domů. Co teď??? Musím vyzkoušet onu tajemnou mříž!!! Krok za krokem scházím po ztemnělém kruhovém schodišti, vzpomenu si na vypínač , na který jsem byla upozorněna minule s klidem v duši ho zmačknu a nyní obrovský skřípot otevírající mříže pode mnou mi zvučí v uších jako nádherná mantra a cítím, že otevírám další mříže, které jsem si vytvořila ve svém nitru a některé se otevřely již před odjezdem na tento koncert. Budoucnost blízkých dnů mi ukazuje správné kroky v oblasti zdraví, rodiny, přátel i práce, někdy je opravdu důležité vědět, kde otevřít svoji první mříž, abychom začínali otevírat i další vrátka, anebo mříže, které jsme za svůj život vytvořili.
Děkuji živote za tuto zkušenost, za tento dnešní den..., uvědomuji si, jak každý náš den je krásný, tak jak to vyjádřil jeden neznámý autor básní.....,děkuji za všechny zkoušky,které mi přicházejí k řešení...
