Hlupák

Byl jednou jeden chlapík, který byl hloupý, jak zákon káže. Ale protože i hlupáka může potkat štěstí, našli mu nevěstu a on se oženil.

Pátý měsíc po svatbě se vypravil, jak je zvykem, na návštěvu k rodičům své ženy. Ti ho vlídně přivítali a pohostili knedlíčky nadívanými masem, kterým se v Japonsku říká dango. Hlupák se po nich mohl utlouct, tak mu chutnaly.

A hned ho napadlo. že by mu je žena mohla uvařit. ,,Jak se vlastně jmenovalo to dobré jídlo, co jsem u vás jedl?" zeptal se proto při loučení. ,,No přece knedlíčky dango, Jak to, že to nevíš?" spráskla ženina matka ruce nad jeho zabedněností

Hlupák poděkoval a vydal se na zpáteční cestu. Aby nezapomněl, co mu má žena uvařit, opakoval si pořád: ,,Kned-lí-ky dan-go, kned-lí-ky dan-go." Hlava mu div nepraskla, jak se to snažil zapamatovat.

Jak tak šel, přišel k potoku, a když ho přeskakoval, vykřikl: ,,Hej hop, hej hop." A od toho okamžiku si místo kned-lí-ky dan-go pořád jen opakoval hej-hop, hej-hop.

Sotva doma překročil práh, spustil: ,,To jsem si dnes u vašich pochutnal!"

,,A co jsi měl?" zeptala se žena. ,,No přece ty hej hop. To byla dobrota! Jen si na ně vzpomenu, sbíhají se mi sliny. Udělej mi je taky."

,,Co je to prosím za jídlo? Jaktěživ jsem o něm neslyšela!" divila se žena.,,

,,Jak to, že ne? To ani nevíš, co se u vás doma vaří? Určitě to říkáš jen tak, protože jsi líná a nechceš mi je udělat. Ale já ti ukážu, však ty si vzpomeneš!" rozčilil se hlupák a uhodil ženu rukojetí dýmky do čela, až jí naskočila boule. ,,

,,Co to děláš? Vždyť jsi mi udělal bouli jako knedllík dango!" dala se do nářku žena.

Když to hlupák uslyšel, vykřikl radostně: ,,No vidíš! Knedlíky dango to byly, co jsem u vás jedl, ty mi uvař!"

z knihy Démonova flétna japonské pohádky vypravuje Věra Hrdličková