Citáty Jóganandy z knihy Sluneční znamení - Krijananda Citáty Jóganandy

Citáty Jóganandy z knihy Sluneční znamení - Krijananda


 
- Pamatuj: dokud se budeš snažit, Bůh tě nikdy neopustí


- Musíš svou mysl udržovat při rozumu, protože bez rozumu se skutečná božská láska nedostaví. Nemůžeš však příliš rozumovat, protože nemůžeš všechno pochopit, dokud nedospěješ do konečného stádia. Musíme ve svém životě udržovat vědomí Boha. Na květiny a na každou drobnost se dívej kritickým zrakem: - Jak mohla vykvést taková květina, jestliže za ní nestojí nějaká inteligence? A toto tělo- obrovské město buněk, které s sebou neustále nosíme kdo je dal dohromady? Tak se z rozumu rodí pravá vroucí láska.

- Především však zachovávej věrnost Bohu. Věnuj mu více času a přestaň se tolik zaobírat drobnými životními starostmi, které stejně jednou pominou. Neboť v tom spočívá náš největší sebeklam, že jsou naše starosti  důležitější než naše láska k Bohu.


- Když rozmačkáš růži v ruce nebo ji rozšlápneš nohou, vydá líbeznou vůni. Takový musí být i tvůj život. Lidem, kteří se k tobě chovají špatně , dávej jen dobro a lásku


- Skutečné rozlišování nepřichází prostřednictvím logického uvažování, ale je čirým zjevením z nitra. Rodí se z tiché meditace a spojení s božskou skutečností


- Všiml sis té tenké čáry, v níž se nebe dotýká oceánu? Takový je Bůh. Nepozorovaně spočívá mezi dobrem a zlem, světlem a tmou, nemocí a zdravím a všemi ostatními protiklady. Proto rád pozoruji, jak se nebe snoubí s hladivou: připomíná mi to Jeho skrytou přítomnost.


- Vždy si pamatuj, že samota je cenou za velikost. Život je nesmírně rušný a nikdy neuspěješ, dokud nebudeš sám sebou. Nikdy. Procházej se tiše a mlčky, rozvíjej svou vnitřní duchovnost. Neměli bychom se dopouštět , aby rámus a horečná činnost smyslů ničily anténu naší pozornosti, protože nasloucháme Božím šlépějím, až vstoupí do našeho chrámu.  


- Štěstí se nedostaví tehdy, když o něm budeš bezúčelně přemýšlet, ale když jej budeš žít ve všech životních náladách a skutcích.


- Když půjdete do kina na film s nešťastným koncem, v němž lidé na plátně umírají a trpí, na odchodu si řeknete: - To byl ale vynikající film! Proč byste nemohli totéž říci i o filmu toho života? Neboť pravda je taková, že jsme pouhými stínovými herci na plátně života. Jsme dědicové nesmrtelnosti, jež byli posláni na zem, aby tam sehráli své role, a pak se vrátili zpět. Neměli bychom proto tuto hru brát tak vážně. Ať se tedy v tomto filmu děje cokoli, neměli bychom se tím nechat zneklidnit.  Prostě si řekněte: - Je to dobrý film.  Hodně jsem se z něho poučil. Dokážete-li se životu postavit v tomto duchu, budete vnímat, jak ve všech životních prožitcích tančí věčná  blaženost.