Vaječný koňak Vaječný koňak

Vaječný koňak

z knihy: Svámí Krijánanda Tak jak my ho známe:

 VAJEČNÝ KOŇAK

Na Štědrý večer, svátek vánoční, svámidží doporučil podávat vaječný koňak bez
alkoholu. Byla jsem tehdy pověřena vedením kuchyně, ale nevěděla jsem jak připravit
vaječný koňak. Proto mi svámidží poslal recept (známý jako Recept od svámidžího, i když on vždy říkal, že ho našel v hromadě reklam v supermarketu).


Než jsem přišla do Anandy, byla jsem poněkud fanatická pokud jde o způsob stravování.Mistr doporučoval umírněný postoj a svámidží chtěl, aby kuchyně v Anandě brala v úvahu hlavní směry Mistra, ne pravidla, ke kterým jsem tíhla já. Věděla jsem, že má svámidží pravdu, ale přesto jsem se někdy vzbouřila.


Klíčová přísada pro vaječný koňak bylo kondenzované mléko značky Eagle. Ale prodávalo se v plechovce a obsahovalo cukr. Podle mého systému to byly dva body proti použití tohoto výrobku. Proto jsem ho nahradila sušeným mlékem a organickým medem, protože jsem byla přesvědčena, že je to zdravější. Ani v nejmenším jsem nepomyslela na chuť, kterou koňak bude mít. A opravdu, měl příšernou chuť. Mléko připomínalo sádru a med melasu. (Melasa je zbytek po vycukernění cukrové řepy pozn.překl.)


Ráno na Štědrý večer začalo sněžit. Svámidží bydlel v Ayodhya, za kopcem, který
odděloval oblast hlavní komunity a v pozdním odpoledni ho Seva dopravila do Ritira
ve svém malém Volkswagenu, typu Brouk. V té chvíli byla venku sněhová vánice. Svámidží  vešel do kuchyně, aby viděl jak daleko jsou přípravy.

Trochu jsme povídali o slavnostním večeru. Potom řekl: „Jestli je vaječný koňak hotový,
mohl bych teď trošku ochutnat? „Jistě, pane“. Nalila jsem mu šálek. Svámidží trošku
usrkl.“Mmm“ řekl, „nemá chuť, na kterou si pamatuji“. Potom se stejnou vlídností vylil
zbytek do výlevky. „To je ten recept, který jsem ti dal?“
„Ne tak docela“, připustila jsem a vysvětlila jsem, co jsem udělala.
“Mmm“, řekl znovu svámidží. „Nejsem si jistý, že lidem bude chutnat. Snad bychom ho
měli udělat znovu. Máš tu kondenzované mléko Eagle?“ Pochopitelně, že jsem ho neměla.
„Sevo, co myslíš? Budou ho mít v North San Juan?“
North San Juan bylo místo s benzinovou pumpou a malým obchůdkem., ale bylo asi
o deset mil blíž než nejbližší supermarket v Nevada City.
„Pane, venku je sněhová vánice,“ řekla jsem.
„Oh, Seva je dobrá řidička a její Volkswagen se dostane všude“, odpověděl svámidží
žoviálně. Potom, vážnějším tónem dodal:“ Vše bude v pořádku.“


Minutu nato byla Seva už ze dveří a na cestě. Za hodinu a půl se vrátila se vším
potřebným pro vaječný koňak. Jako zázrakem to měli v North San Juan. Svámidží seděl
v kuchyni a přátelsky si povídal, když jsem do výlevky vylila první vaječný koňak
a začala jsem připravovat úplně od začátku nový, tentokrát podle receptu.


Po večeři mi mnozí lidé děkovali za vaječný koňak. „Byly to pravé Vánoce“, mi říkali.
Svámidží mi nikdy nevyhuboval ani neřekl nevlídné slovo k této příhodě, ale já jsem lekci
pochopila

 „Cesta k Bohu je čisté srdce “ , řekl Mistr , “ ne čistý žaludek .“


překlad: LM