Práce pro druhé

Nejlepší činnosti jogína je, kromě meditace a spočívání v Já, práce pro druhé. Ta nejenom prospívá společnosti, ale má vynikající vliv i na žáka samotného. Očišťuje jeho mysl, povzbuzuje ho v jeho duchovním úsilí, rozšiřuje jeho duchovní rozhled. Protože nemyslí jen na sebe a jen na svůj osobní prospěch, může žák snadněji myslet na Boha nebo na neosobní Já. Kromě toho tím dává dobrý příklad druhým

Práce pro druhé je sama o sobě dostatečným uspokojením. Mohl by se tedy domýšlet, že taková práce sama o sobě nahrazuje nebo může nahradit obvyklá duchovní snažení, zejména meditaci. Není tomu tak.

Meditace je speciální činnosti svého druhu, která nemůže být žádnou jinou činností nahrazena, protože je to především cvičení soustředivosti mysli. Proto si dobrý žák jógy, ať pokročilý nebo začátečník, musí vyhradit vždy dostatek času, aby se po práci pro druhé mohl ještě věnovat i práci na sobě. Jeho trvalým cílem musí být vždy, zejména však při stereotypní, intelektuální úsilí nevyžadující práci, měla být upřena na klid v pozadí myšlenek. Vede to k jistému rozdvojení pozornosti, tj. zabývání se světem i Duchem zároveň. Není to činnost těžká a vede přímo k životu, resp. ke stylu života, v jakém žijí duchovní velikáni, mudrci a bódhisattvové. Mudrc je zevně činný, ale tato činnost neruší jeho vnitřní klid, protože svou myslí trvale spočívá v Bohu.

Z knihy Eduarda Tomáše - 108 meditací