Naše Já
Jiddu Krišnamurti
Proč tolik toužíme po uznání, po tom, aby se s námi nadělalo mnoho ceremonií, proč tolik potřebujeme povzbuzení? A proč jsme takoví snobové? Proč tak lpíme na výlučnosti svého jména, místa, majetku? Je anonymita ponižující? Proč toužíme po slávě a popularitě? Proč nejsme spokojeni s tím , čím jsme? Což se stydíme za to, co jsme, že naše jméno, úřad, majetek se staly tak důležitými? Pomocí výhod, chytrosti, schopnosti a výkonností lze dosáhnout skoro vrcholných postavení - avšak vrchol není nikdy vrcholem, protože je vždy touha v opojení úspěchem získávat více a více,
Organizovaná náboženství nabízejí také postavení a prestiž, také tam jste něčím zvlášť důležitým. Nebo se stáváte žákem některého učitele, gurua nebo mistra, nebo spolupracujete s nimi na jejich díle. Jste důležití jako jejich reprezentanti. A i když opášete svá bedra jako kajícnici kusem látky, nebo když vezmete na sebe mnišské roucho, jste to opět vy, kteří číní to gesto, jste to vždycky vy, kteří se vzdáváte.
Ať už je to tak nebo jinak, jemně nebo hrubě, naše já je stále živeno udržováno. Máme pocit, že kdyby naše lpění ustalo, nebyli bychom ničím, náš život by neměl význam, a proto pokračujete dále v rozporech, zmatcích a protivenstvích. A přesto vše- jsme si přece vědomi, že je tu něco více , že je tu něco jiného , něco co je za touto bídou. A tak jsme ve stálém vnitřním boji. A čím více to navenek hrajeme, tím větší je naše vnitřní chudoba. Ale osvobození od této chudoby nám neposkytne rouška kolem beder.
Otázka lidského já představuje největší záhadu naší existence. Málokdo z šesti miliard současně žijících lidí by pravděpodobně dokázal uspokojivě odpovědět na otázku po podstatě vlastních existence. Každý má při tom určitý pocit osobního já, které dokáže nejlépe definovat na základě společenského postavení, vzpomínek, představ, návyků, vztahů, představ. ˇˇ
Toto já je udržována nejrůznějšími činnostmi ve fyzické i v mentální úrovni. Většina lidí žije v nejasné představě, že v případě zastavení mentální i fyzické aktivity by snad došlo k ukončení existence jejich já.Člověk ztotožňující se svým majetkem, postavením, se svými vztahy, s tělem, emocemi i myšlenkami neustále udržuje činnost svého osobního já. Někteří přesouvají těžiště takové činnosti do oblasti náboženské či duchovní. Mění však pouze "hračky svého já, místo aby postoupili v otázce pochopení jeho podstaty.Vnější gesta, oblečení nebo asketický způsob života se stávají jen dalšími a dalšími ozdůbkami a zakrývají prázdnotu, která nám probleskne v neustálém kolotoči myšlenek.
V okamžicích uklidnění a ztišení přestává osobní já existovat , ale bytí člověka tím není ohroženo.Touto cestou si lze uvědomit odlišnou dimenzi existence, nacházející se mimo oblast osobních vztahů a činností. Tak je naznačen směr , kterým se lze ubírat při hledání odpovědi na otázku o postatě vlastního bytí.
Převzato z knihy M.Mihulová,M.Svoboda Hledači pravdy.
