Kouzlo slova
Zdroj: Kouzelné okamžiky - Brigitte Zieger
Převzato z http://www.malvaj.websnadno.cz/Zivotni--styl--1.html
Žijeme ve světě slov. Jejich pomocí se hodně mluví, diskutuje, vysvětluje a chápe. Slovy se snažíme definovat svět a dostat ho do pohybu. Řeč je naším upřednostňovaným prostředkem komunikace. Už jako děti se učíme jmenovat věci. To, co nemá název, co člověk neumí pojmenovat, v jistém smyslu vůbec neexistuje.
Takové zachycení slov a významů coby důkazu určité skutečnosti vede leckdy ke směšným situacím. Člověk, který nevlastní pas, žádné papíry ani rodný list, takříkajíc vůbec neexistuje, i když se po našem světě pohybuje naprosto živý a reálný! Necháváme se hypnotizovat slovy a symboly zaměňujeme za skutečnost.
V bibli se praví, že na začátku bylo slovo - což je zřetelné upozornění na moc slova. Magickou sílu, jež vychází ze slov, si však bohužel neuvědomujeme. Nemyslíme na následky, jaké může přivodit jejich nepromyšlené používání. Jediné osvobozující slovo může rozptýlit pochybnosti a lidi navzájem smířit, nesprávné slovo v nesprávném okamžiku je schopno vyvolat palčivý konflikt. Slova mohou povzbudit, dodat odvahu, pomoci a uklidnit, ale i urazit, zranit, ba až zničit. Mohou inspirovat k velkým činům nebo vyvolat válku. Slovy se uzavírají manželství a udělují tresty smrti, dávají sliby, vyslovují modlitby a deklarují státní smlouvy. Některé společenské oblasti - politika, reklama, literatura a média, nemohou bez síly slova vůbec existovat. Slovy lze lhát, zklamat, manipulovat nebo vyjádřit pravdu. I sama prostá a zdánlivě neškodná slova ANO a NE mohou vyvolat pocit štěstí nebo způsobit tragédii.
Slova často používáme jako zbraně k označení a ohodnocení událostí a lidí. Snad každý někdy zažil, jak je nepříjemné být označen určitými vlastnostmi. Už ve škole se děti kategorizují: milý, tichý, inteligentní, hloupý, nápadný, nadaný atd. V životě dospělých jsme též neustále vystavováni ústním a písemným svědectvím. Mnozí lidé se celý život nedokážou zbavit nálepek, jimiž je kdysi někdo označil.
V každém slově vládnou nějaké obrazy, pocity, myšlenky, předsudky, přesvědčení, zkušenosti, vzpomínky a naděje. Proto tak často spolu debatujeme, přičemž zdánlivě mluvíme o stejné věci. Například slovo "svoboda" znamená pro každého něco jiného: Někdo by se chtěl zbavit své manželky, revolucionář by chtěl osvobodit svou zem od cizí nadvlády, nešťastný člověk by se pravděpodobně chtěl konečně zbavit svých negativních vzorů a zvyků.
"Jistota" může znamenat dobře naplněné bankovní konto, manželství, pevné místo nebo třeba jen střechu nad hlavou. Nábožensky založení lidé vidí absolutní jistotu patrně jen v Bohu.
Myšlení a mluvení jsou jako dvojčata. Je-li myšlení "zajeto" ve starých, vyježděných kolejích, odráží se to i v našich slovech. Proto se asi cítíme při četných projevech politiků nebo jiných veřejných činitelů tak nesví. Jejich slova vnímáme jako lež nebo prostě jako mlácení prázdné slámy. Člověk cítí, zda mluvčí myslí vážně to, co říká.
Slova mohou být otřelá a prázdná, živá, léčivá a osvobozující. Jde o to, abychom s nimi zacházeli vědomě a pečlivě a byli vnímaví k vibracím v nich ukrytých. Někdy se člověk musí odpoutat od všech obsahů a významů.
