Jen jdu - Milada Bartoňová

Jen jdu - Milada Bartoňová

Milada Bartoňová

Jen jdu.... Vzpomínky, myšlenky, vize

knize vzpomíná Milada Bartoňová na své dětství, mládí a léta spojená s praktikováním jógy v tehdejším socialistickém Československu. Je zakladatelkou Integrální jógy v Čechách. Od dětství důvěřuje svému niternímu hlasu, který se stal prvním vodítkem pro hledání pravého štěstí, k jejímu vnitřnímu Guru. Vychovala mnoho cvičitelů jógy, spolupracovala s mnoha významnými jogovými osobnostmi, s Lysbethem, Mudr. Bholem, Swamí Gítananndou, Svámí Višvádávandou . Kniha obsahuje mnoho fotografií , básní z její tvorby – sbírka Sebekřísení a z tvorby jejího životního druha Rostislava Hošky.

 Knížka je svědectvím o poctivosti duchovního hledání v naší době a byla vydána jako 1.publikace nakladatelství ISADORA v roce 2004 a v roce 2010 vyšlo další vydání.

O setkání s Miládkou a se cvičitelkou, která má svá jogová cvičení inspirované její osobnosti vypravuje i následující příběh

S e t k á v á n í

Snad každému z nás „naaranžovává“ Vesmír životní setkávání, která ho nasměrovaly  k dalším životním zážitkům.

 Jedno takové nádherné setkání jsem zažila v Lázních Jeseník, kde jsem trávila svůj rekondiční pobyt.  Po deštivém týdnu jsem se rozhodla přizpůsobit si neděli „sama sobě“ Původně jsem chtěla navštívit lázeňský koncert, ale protože dechovka nepatří k mé oblíbené hudbě, šla jsem si „osladit život“  do nedaleké kavárničky „Sofie“  Kavárna byla plná lidiček ne příliš pozitivně  naladěných – ze všech stran se ozývalo jako ozvěna – „stále prší, je zima, nudím se, co mám dělat“, ale ozvěně jsem se naštěstí vyhnula, protože se najednou uvolnil celý  stolek, kam jsem se  mohla usadit sama s čajem a s dortíkem.  Za chvíli vešla mladá usměvavá paní , zamířila k mému stolečku a přisedla si. Začaly jsme sese spolu bavit a ona zajímavě hovoří la o lázních, i o jejich zakladateli Priessnitzovi, je to zdejší rodačka a její návštěva kavárničky byla vlastně vzpomínkou na její babičku a její vynikající štrůdl, babička v místech zdejší kavárny bydlela a paní se narodila též zde v lázních, v místě, kde je nyní lázeňský dům „Hrad“ s lázeňskou tělocvičnou, kam jsem chodila na cvičení jógy. Po chvilce jsem se dozvěděla, že paní je  rovněž  cvičitelkou jógy  v Praze,  zdá se mi to až neuvěřitelné, ale Vesmír je občas kouzelník. Chvilka s dortíčkem a novou kamarádkou rychle uběhl, dostala jsem její navštívenku a slibila, že přijedu na její cvičení jógy  v Praze.

Asi za 2 měsíce jsem přijela do Prahy na jógový seminář své kamarádky – cvičitelky z Lázní Jeseník a cvičitelka nabízela knihu o Miládce Bartoňové  „Jen jdu..“ Knihy mám ráda, o Miládce jsem již něco slyšela, a proto si ji koupím, chci se setkat opět s něčím novým. Začetla jsem se do ní již v autobuse a zatoužíla  po  osobním   setkání  s touto zakladatelkou jógových  škol v Čechách. Seminář v blízkosti svého bydliště mi sice nevyšel, ale dostala jsem  pozvánku od své kamarádky – cvičitelky na její týdenní kurs přímo v rodišti Miládky Bartoňové, ve škole, kde učila a kde jsou plánovány večery s touto paní. Bylo rozhodnuto, ubytovala jsem se v jedné třídě hodslavické školy, v rámci karmajógy při přípravě stravy se seznámila s přípravou indické chalvy a konečně přišel dlouho očekávaný  večer  - vchází starší dáma s upravenými bílými vlasy v bílé halence, s korálky, trochu nejistým krokem, protože již skoro nevidí a neslyší, ale je pozitivně vyrovnaná s úbytky svých sil, je vlastně již na druhém břehu, ale chce předat své znalosti a zkušenosti. Svůj sansang moudrostí, básní, vzpomínek začíná: „Sice jsem to psala, ale už si tolik nepamatuji, Jitko, napovídej....“ Po této první  větě jakoby přišla skrz ni neznámá síla – boží láska, začala recitovat své verše, zpívat písničky pana řídícího z dětství, krásné indické mantry – boží láska proudila školou v Hodslavicích, všichni jsme prožívali nádherné okamžiky nečekaného štěstí, ale zároveň nám tekly slzy, bylo to poselství člověka, který již pomalu a jistě odcházel, s kterým jsme se v nynější podobě setkávaly naposledy. Mimořádným zážitkem pro mne bylo její závěrečné objetí, být bezprostředně u očí, které nevidí, ale v kterých proudí tolik boží lásky, všichni jsme dostali požehnání, které je světélkem mého dalšího života a toto setkání ovlivnilo i můj další život.  Své večery zakončovala krásnou větou: „Není náhodou, že jsme se zde sešli, vše je Milost Boží. Děkujme, prociťujme....loučit se nebudeme.“ Další rok se již nezúčastnila setkání jóginů v Hodslavicích, již odcházela z těla..a na podzim 2008 definitivně od nás odešla.

Na jejím pohřbu se sešlo mnoho cvičenců, cvičitelů, kteří u ní začínali, mnoho webů vzpomínalo na její osobnost, více než jindy jsme se setkávali s jejími básněmi o mysli, těle, srdci ze sbírky Sebekřísení, její kniha vzpomínek Jen dál... byla vyprodána a dočkala se dalšího opraveného vydání a podporuje  další setkávání pozitivně naladěných lidí   I když Miládka již fyzicky s námi není. Prostřednictvím jejích děl, vzpomínek, fotografi í , meditací se s ní setkáváme i na místech, která měla ráda, v Čechách nebo v Chorvatsku, kam též jezdila se svými jogíny. Moře jakoby šeptalo část její básně „Jde vlna za vlnou, můj dech je oceán, ve vlnách radostí i strastí člověk žije....  Poselství její knihy Jen jdu..

..Jen jdu a se mnou, ve mně

jde můj čas

Jdu po koberci zeleném,

v němž plno sedmikrás

Můj krok, můj dech i srdce mého cit

to vše je vesmír můj

I blaho na zemi zde žít.

a díky vzdávám tobě,

srdce mé

za každý tep

za lásku kamene

nás vede k pozitivní budoucnost, setkáváme se s jejím odkazem í  i v hodinách jógy, protože mnoho cvičitelů kráčí ve stopách této velké české jogové osobnosti.. Díky,  Miládko,  díky za setkávání

 

Další vzpomínky a inspirace možno získat na stránkách http://integralni-joga.unas.cz/ a http://www.isadora.cz/news.php

 

  



Labuti pirka