Bratr oslík Bratr oslík

Bratr oslík

z knihy

 Svámí Krijánanda Tak jak my ho známe::


Když se naskytla příležitost strávit pár měsícu v Anande Assisi při práci v kuchyni,
okamžitě jsem se jí chopila. Byla jsem zdravotní sestrou na jednotce intenzivní péči
dvanáct let. Ted jsem chtěla více proniknout do celostní péče.


Měla jsem také osobní problémy, především bolest ve spodní části zad, která mne začala psychicky stahovat dolu.V té době žil svámidží v Assisi a já jsem mela príležitost vídat ho více, což jsem předtím neměla, i když jsme nemeli moc volného casu ani abychom slyšeli jeho programy. Jídla musela být hotová po skoncení satsangu, proto když svámidží byl v chrámu, já jsem obvykle byla v kuchyni. Ale nelitovala jsem. Práce se mi líbila a měli jsme při ní dobrou zábavu.


Dům svámidžího byl asi kilometr od Ritira, kde byla kuchyně. Když přijel, parkoval auto na kopečku asi třicet metru od zadních dveří kuchyne. Jakmile jsme videli, že parkuje, všichni, co jsme byli v kuchyni jsme vybehli ze dveří, mávali jsme rukama a zástěrami na pozdrav a volali jsme ho jménem.„Čau, svámidží!“ Bylo to málo obřadné, ale zdálo se, že si z toho nic nedělá. Odpovídal stejně živě:“Čau všichni!“


Jednou dopoledne se mi podařilo jít na nedělní obřad. Svámidží se necítil moc dobře a zúcastnil se z celého obřadu jen promluvy. Když ji dokončil, pomalu vyšel ven. Obřad světla začínal a mne napadlo jít ven z chrámu a být se svámidžím alespon pár minut, než dojde k autu.


Dostihla jsem ho pár kroku od vchodu. K mému překvapení šel sám. Obvykle ho někdo doprovázel. Práve když jsem se přiblížila, svámidží klopýtnul a zavrávoral. Muj instinkt zdravotní sestry zareagoval a chytila jsem ho oběma rukama do náruče a zabránila tak ošklivému pádu.Pomyslela jsem si, „snad tohle je ten důvod, proč jsem náhle odešla z chrámu.“

Ale Bůh měl ješte něco dalšího pro mne. Svámidží začal se mnou mluvit o tom, čemu muselo ted čelit jeho telo: zánět průdušek, nepravidelný srdeční rytmus, malý prušvih s dávkováním léku, všechny ty věci ho oslabovaly a způsobovaly častou závrat. Nic z toho mne nepřekvapilo. Jako zdravotní sestra jsem zažila leccos. To, co bylo neobvyklé, byl způsob, jakým o tom svámidží mluvil.


Byl tak neosobní, jako kdyby tělo, o kterém mluvil, patřilo někomu jinému. Tento dojem nebyl jen z jeho slov ale z celkové vibrace, jako kdyby telo pozoroval z velkým odstupem. Zdravotní sestry pečují o fyzické tělo. I když se snažíme o celostní pohled, toto povolání ti dá perspektivu o živote silně fyzickou.

„Bratr oslík“ komentoval potom svámidží s úsmevem. „Tak mluvil svatý František o svém těle: jako o soumarovi, který přepravuje jeho vědomí. Celkem vzato, jakou důležitost má tělo? Jediná vec, která přetrvá, je naše láska k Bohu“V této chvíli našeho rozhovoru jsme došli k jeho autu a svámidží do nej nastoupil a odjel.


Do Assisi jsem přišla také částečně, abych pochopila co mám dělat se svým fyzickým tělem. Svámidžímu jsem to neřekla, ale aniž bych se ho na to zeptala, vyřešil můj problém se zády. Naznačil mi, jaký vztah mám k tělu zaujmout.
Ano, je to obtěžující, když tělo nepracuje dokonale. Dokonce svámidží zná ten pocit.


Ale to, co jsem u nej videla, byla schopnost, kterou jsem potřebovala: ODSTUP.
Bratr oslík. Používej těla, vhodne o něj pecuj, ale nikdy nezapomen, že ty nejsi tělo. Jsi částí Nekonečného Ducha.


Vyprávění Madhaví                                                                                  L.M.